Tato diplomová práce se zaměřuje na vybraná díla Julia Zeyera (1841-1901), jež zkoumá prizmatem parnasismu. Konkrétně se zaměřuje na tvorbu, v níž autor znázorňoval téma lásky (Teréza Manfredi, Libušin hněv, Zvěst lásky z Provence) a náboženství (Opálová miska, Kronika o svatém Brandanu, Píseň o Rolandu). Chronologicky analyzuje zmíněná díla, věnuje se jejich dobové recepci a uvádí hlavní znaky Zeyerovy tvorby. Neobvyklý je ovšem náhled na autorovu poetiku, kterou se snaží zařadit do nových diskursivních souřadnic.This diploma thesis is concerned with the work of Julius Zeyer (1841-1901) as one of the representing figure of Parnassian literature in the Czech environment. Selected Zeyer's works along with the opinions of literary critics of that time are analysed, and their underlying Parnassian tendency emphasized. Specifically, we are concerned with the following works: Teréza Manfredi, Libušin hněv, Zvěst lásky z Provence, Opálová miska, Kronika o svatémBrandanu and Píseň o Rolandu, which are also divided into two groups based on whether they operate with the theme of love or the theme of religion.