Lpění je fenomén, který negativně ovlivňuje lidstvo od nepaměti. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřoval na vztah mezi lpěním a životní spokojeností, z čehož vyplynulo, že čím více lidé lpí, tím častěji bývají nespokojení. Cílem magisterské diplomové práce bylo zmapovat intenzitu lpění u konkrétních objektů a zároveň nalézt možnou souvislost mezi intenzitou lpění a subjektivním vnímáním času. Výzkumu se účastnilo 20 respondentů (9 mužů, 11 žen) ve věkovém rozmezí 27 až 59 let, přičemž podmínkou účasti na výzkumu bylo minimálně jedno dítě. Pro sběr informací byly využity vlastní dotazníky obsahující 35 tvrzení, u nichž účastníci vybírali jednu ze čtyř možných odpovědí definujících míru intenzity lpění na daném objektu. Poté byli účastníci podrobeni experimentu se zvukovými podněty. Celkem bylo prezentováno 10 kvalitativně odlišných zvukových podnětů o standardní délce trvání 60 s. Metodou verbálního odhadu byly snímány jak retrospektivní odhad délky trvání intervalu, tak retrospektivní odhad rychlosti plynutí času. Data z dotazníku a z experimentu byla analyzována pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Na základě výzkumu jsem dospěl k závěru, že lidé v průměru nejvíce lpí na tzv. sociálních objektech lpění, přičemž nejvíce na životu svého dítěte, kde 18 z 20 účastníků udávalo nejvyšší možnou míru lpění. Naopak nejnižší průměrnou míru lpění vykazovaly tzv. hédonistické objekty lpění. Zároveň bylo zjištěno, že nebyly prokázány statisticky signifikantní korelace ani mezi celkovou intenzitou lpění a odhadovanou délkou trvání intervalu, ani mezi celkovou intenzitou lpění a odhadovanou rychlostí plynutí času.Adherence is the phenomenon that negatively affects mankind since time immemorial. In my bachelor's thesis I focused on the relationship between adherence and life satisfaction, which showed that the more people cling, the more often tend to be dissatisfied. Target of my thesis was to map the intensity of adherence to specific objects, while finding a possible link between the intensity of adherance and the subjective perception of time. The research included 20 respondents (9 men, 11 women) aged 27-59 years, with a condition of participation in the research was at least one child. For the collection of information was utilized my own questionnaire containing 35 claims, in which participants chose one of four possible answers define the degree of intensity of adherance to the object. Then the participants were subjected to experiment with sound impulses. 10 qualitatively different sound stimuli of standard duration (60 sec) were presented. Using a method of verbal estimation,retrospective time-duration and time-passage judgment were measured. Data from the questionnaire and the experiment were analyzed using the Pearson correlation coefficient. Based on the research we concluded that on average, most people cling to so-called "social objects of adherence", the most of them on life of their child, where 18 of the 20 participants were reported it the highest possible level of adherence. Conversely, the lowest average rate of adherence showed "the hedonistic clinging objects". We found out that there were not demonstrated statistically significant correlations between the total intensity of adherence and the estimated duration of the interval, or the total intensity of adherence and an estimated rate of time flow.