Tato diplomová práce se věnuje defamiliarizaci, kterou japonská spisovatelka Jóko Tawada svá díla ozvláštňuje. Defamiliarizace je technika psaní, jež vzbuzuje ve čtenářích dojem, že běžné a určitým způsobem zažité věci působí odlišným, zvláštním nebo až cizím dojmem. Účelem této metody je zpomalit vnímání textu a podnítit čtenáře, aby vnímali to, co se v automatizovaném světě ztrácí, vytvořili si na daný jev jiný, nový názor. Nejprve je představen život a tvorba Jóko Tawady, aby bylo možné pochopit, co stojí za tímto experimentálním způsobem psaní. Poté jsou v souvislosti s její tvorbou definovány metody defamiliarizace, zcizovací efekt a podobné koncepty. Následně jsou vybraná díla analyzována a srovnávána mezi sebou. Cílem práce je zjistit, jakými způsoby své texty Jóko Tawada ozvláštňuje, za jakým účelem a jak se práce s touto technikou liší ve vybraných japonských a německých dílech.This thesis examines the defamiliarization that Japanese writer Yoko Tawada uses to embellish her works. Defamiliarization is a writing technique that leads readers to perceive ordinary and familiar things in a certain way as different, strange, or even alien. The purpose of this method is to slow down the perception of the text and to encourage readers to perceive what is lost in the automated world and to form a new and different view of the phenomenon. First, the life and work of Yoko Tawada is introduced in order to understand what lies behind this experimental way of writing. Then the methods of defamiliarization, the alienation effect and similar concepts are defined in relation to the author's work. The selected works are then analysed and compared with each other. The aim of this thesis is to find out in what ways Yoko Tawada embellishes her texts, for what purpose and how the work with this technique differs in selected Japanese and German works.