Intuice se v etice těší výsadnímu postavení. Mnozí etikové je pokládají za hlavní, či dokonce jediný zdroj morálního poznání. Někteří filozofové ale s tímto přístupem nesouhlasí a poukazují na introspektivní nepřístupnost morálních intuic a jejich nespolehlivost. Tato disertační práce na základě současných poznatků o morálním usuzování ukazuje, že morální intuice mohou být v běžných situacích užitečným nástrojem, který má ale tendenci podléhat kognitivním zkreslením při řešení nových a komplexnějších problémů. Morální otázky, jež současná společnost řeší, však obvykle spadají do této druhé kategorie. Z toho důvodu je třeba, abychom v etice pracovali s adekvátně zdůvodněnými přesvědčeními a principy. Autorka proto nabízí metodologii vycházející z naturalizované etiky, jejíž aplikace by měla vést k přijetí zdůvodněných a uspokojivě fungujících morálních norem, které zároveň povedou k morálnímu pokroku ve společnosti.Intuitions have always held a privileged position in ethics. Many ethicists consider them to be the primary, if not the sole, source of moral knowledge. However, some philosophers disagree with such an approach and point to introspective inaccessibility and epistemic unreliability of moral intuitions. This doctoral thesis builds on current research of moral reasoning and demonstrates that moral intuitions, while being a valuable tool in everyday situations, tend to be subject to cognitive biases when confronted with unfamiliar and more complex problems. Since many of the moral issues facing contemporary society fall into the latter category, ethics needs to focus on the rigorous justification of moral beliefs and principles. Drawing on naturalized ethics, the author consequently proposes a methodology which, when applied, should lead to the adoption of well-founded and satisfying moral norms, ultimately ensuring moral progress within society.