Kolektivní hnutí a sociální kapitál jsou koncepty, které se stále častěji objevují jako součást rozvojových programů. Přesto však existují mezery ve znalostech procesů podílejících se na vzniku kolektivních hnutí. Otázkou zůstává především, jak je možno podpořit formování skupin rozvojovými aktéry a jak tyto procesy přispívají k ?zplnomocňování? účastníků. Tato práce čerpá z teorie takzvaných ?Youth-to-Youth? programů a zkoumá jejich implementaci v praxi. Za tímto účelem byla zvolena případová studie mládežnické asociace, která slouží k ilustraci procesů, jež probíhaly během jejího vývoje. Z práce vychází několik hypotéz. Důvěra a již existující normy spolupráce v komunitě jsou základem k porozumění mechanismů spjatých se vznikem a vývojem skupiny. Kromě toho hrají důležitou roli také rozvojoví aktéři. V případech, kdy přijmou roli facilitátorů kolektivních hnutí, mohou podpořit iniciativy a vytváření sítí s dalšími relevantními subjekty. Tato práce také poukazuje na spletitost procesu ?zplnomocňování?, kde nemůže být hodnoceno pouze z vnímání jednotlivců, ale vyžaduje hlubší analýzu způsobu uvažování a chování účastníků i celé komunity.The concepts of collective action and social capital are increasingly being used in development interventions. However a gap in knowledge exists when understanding the underlying processes. Especially in how the formation of groups can be enhanced by development actors and how it contributes to the empowerment of members. This paper uses the so called 'Youth-to-Youth' programs as a point of reference and examines it in practice. For this purpose a case study of a youth association is chosen to illustrate certain processes that took place in the course of its development. The paper concludes with several hypotheses; that trust and existing norms of cooperation in the community are key to understanding mechanisms inherent in the emergence and development of the group. That development agents too can have an important role to play, by accepting a facilitative role in the collective efforts, they can encourage the initiative and enhance networking with other stakeholders. The paper also points to the complexity of the empowerment process. Suggesting it is something that cannot be assessed merely on perceptions, that it requires a much more in-depth analysis of behaviour and mindsets of members, as well as the community as a whole.