| Poznámka | Chronický, trvalý úbytek duševních funkcí a schopností. Za vznik d. zodpovídají tři skupiny onemocnění mozku. Jde o důsledky aterosklerózy s poruchami prokrvení mozku (skupina ischemicko-vaskulárních d.), důsledky jiných chorobných stavů (symptomatické d., např. v důsledku otrav, alkoholismu, d. při AIDS). Nejč. příčinou d. je Alzheimerova nemoc (s některými vzácnějšími chorobami patří do skupiny atroficko-degenerativních onemocnění mozku). D. postihuje inteligenci, kognitivní funkce, vyšší city. Z kognitivního deficitu jsou patrné zhoršení paměti, afázie, apraxie, agnozie, narušení výkonných funkcí. Mizí schopnost soustředění, otupují se zájmy, člověk se nevyzná v čase, je zmatený, bloudí i v nejbližším okolí (dezorientace). Kortikální d. je způsobena postižením kůry (klasicky u Alzheimerovy nemoci), vyznačuje se normální řečí se značně narušenou sémantikou až afázií, amnézií, poruchami zrakové a prostorové orientace. U subkortikální d. (u Parkinsonovy nebo Huntingtonovy nemoci) bývá výrazněji narušena řeč v důsledku motorických poruch, jazykové schopnosti jsou však postiženy málo. Bývá porucha motivace, snížená aktivita, zpomalení duševních pochodů. V případě d. smíšené (např. vaskulární, multiinfarktová d.) lze pozorovat různé kombinace postižení. Průběh je různý - závisí na příčině a ev. včasné léčbě a různý bývá i u jednotlivých typů. Příznaky se vyvíjejí postupně, u některých forem naučené dovednosti a staré vzpomínky dlouho přetrvávají, mizí však schopnost naučit se novému. Léčba d. je farmakologická a důležité jsou rovněž nefarmakologické postupy z oblasti psychoterapie. (cit. Velký lékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )
|
|---|
