Tato práce se snažila odpovědět na otázku, kdy metoda pro odchyt půdních bezobratlých je nástroj pro poznání druhového spektra s ohledem na co nejmenší škody a kdy se naopak stává nástrojem pro hromadné ničení. Můj výzkum probíhal na třech lokalitách v CHKO Bílé Karpaty. Celkem bylo na těchto lokalitách nachytáno 4636 jedinců z pěti skupin živočichů a 84 druhů. Determinováni byli střevlíkovití ? 29 druhů, stejnonožci ? 10 druhů, sekáči ? 13 druhů, mnohonožky ? 16 druhů a stonožky ? 16 druhů. V těchto skupinách byly objeveny i některé vzácnější druhy. Po získání těchto dat, a využití statistického programu R, jsem z vyhotovených tabulek získal grafy. Naznačují, že optimální počet pastí pro odchyt více než 90 % doložených druhů se dle charakteru lokality a konkrétní taxonomické skupiny pohybuje mezi 8 a 10.This study sought to answer the question when the method of catching soil invertebrates is a tool for understanding the spectrum of species with a view to minimize the damage and when, on the other hand, it means a tool for mass destruction. My research took place in three localities in the Bílé Karpaty Protected Landscape Area. Totaly 4636 individuals of 84 species were caught (29 species of ground beetles, 10 species of woodlice, 13 species of harvestmen, 16 species of millipedes and 16 species of centipedes). In these taxa some rarer species were discovered too. Our results suggest that the number 8?10 traps is sufficient to capture more than 90% of the number of species recorded at locality, but number is specific for different taxa.