Tato diplomová práce analyzuje možnosti obrany proti domácímu násilí, které nabízí právní řád České republiky a klade si za cíl zodpovědět otázku, zda došlo během pandemie viru SARS-CoV-2 k nárůstu množství podání návrhů na nařízení předběžného opatření ve věcech domácího násilí anebo množství případů vykázání ze strany Policie ČR. Autor dochází k závěru, že právní úprava předběžného opatření jakožto institutu, který řeší akutní nežádoucí situaci, je nastavena vhodným způsobem a dokáže efektivně chránit ohroženou osobu. Autor kromě analýzy právní úpravy dospívá také k závěru, že z dostupných dat nic nenaznačuje, že během pandemie došlo k nárůstu počtu vykázání ani ke zvýšenému nápadu návrhů na nařízení předběžného opatření.This thesis analyzes the possibilities of defense against domestic violence offered by the legal system of the Czech Republic and aims to answer the question whether during the SARS-CoV-2 virus pandemic there was an increase in the number of proposals for the order of a preliminary measure in matters of domestic violence or the number of expulsions by the Police of the Czech Republic. The author comes to the conclusion that the legal regulation of the preliminary measure as an institute that solves an acute undesirable situation is set in an appropriate way and can effectively protect the person at risk. In addition to the analysis of the legislation, the author also comes to the conclusion that there is no indication from the available data that during the pandemic there was an increase in the number of expulsions or an increased number of proposals for the order of a preliminary measure.