Magisterská diplomová práce je zaměřena na výzkum způsobů, jak senioři prožívají, vnímají a vyrovnávají se ztrátou svého životního partnera. Teoretická část práce přibližuje aspekty, které provázejí ztrátu blízkého člověka, proces truchlení a zaměřuje se na popis specifických projevů u seniorské populace v závislosti na jejich vazbě k partnerskému vztahu. Důraz je zde kladen zejména na dopady, které působí na jejich vnitřní život a na jejich fungování v následujícím období po ztrátě. Úkolem je zmapování současných poznatků a přehled odborných publikací na dané téma. Empirickou část reprezentuje kvalitativní výzkum na úrovni deseti participantů, u nichž byla získána data prostřednictvím polostrukturovaných interview realizovaných s pozůstalými seniory, devíti ženami a jedním mužem. Průměrný věk participantů byl 79 let. Výsledky výzkumu ukazují, že vnímání ztráty a proces vyrovnání se ztrátou partnera determinuje jejich vzájemná partnerská vazba. S délkou partnerského vztahu se zvyšovala míra připravenosti partnera na možnost jeho úmrtí. Zatímco kratší partnerské vztahy byly odchodem partnera méně očekávány. Prožívání ztráty životního partnera ovlivňuje především kvalita a délka vztahu partnerů. Předložená diplomová práce potvrzuje některá dosavadní zjištění ze zahraničních výzkumů a přispívá k hlubšímu poznání dané problematiky.This thesis is concentrated on the investigation of ways how senior citizens feel, perceive and accept the fact of losing their life's partner. The theoretic part draws near the aspects which follow the loss of a close person, the process of mourning and concentrates on the specific evidence description at senior population depending on the connection to the partnership. It puts emphasis mainly on their inner lives effect and on their behaviour during the period of time following the loss. The aim is to map out the present knowledge and summarize specialized literature about this field. The empiric part is represented by a qualitative research on the level of ten participants. The data was received by half-structured interviews realized with the surviving person - nine women and one man. The average age of the participants was 79. The research results show that perceiving the life's partner loss and the process of its accepting is determined by their mutual partnership. The degree of readiness to accept partner's possible death was increasing with the length of the partnership, whereas loss of the partner was less expected by shorter partnerships. Perceiving life's partner loss is influenced mainly by the quality and length of the partnership. This thesis confirms some up-to-date foreign research investigation and contributes to deeper acknowledgment of this issue.