Disertační práce se věnuje výzkumu historie svazu výtvarných umělců na území českých zemí v letech 1956 až 1972. Na jeho příkladu jsou analyzovány mechanismy, kterými byla realizována kontrola kultury ze strany vládnoucího režimu. Vzhledem k tomu, že se poměrně velká část jeho příslušníků v situacích zeslabeného politického tlaku odkláněla od režimem požadované podoby kultury, jsou na vývoji svazu dokázány limity schopnosti režimu indoktrinovat tzv. oficiální umělce, nebo alespoň jejich značnou část. Zároveň je ukázáno, že rozdělování umělců do tzv. oficiální a alternativní skupiny nebylo vždy bezvýhradné. Svaz do jisté míry figuroval jako iniciátor proměn oficiálního pojetí kultury; jeho interakce s režimem, jak je ukázáno, byla oboustranná.The dissertation deals with the history of The Union of Fine Artists in Czech Lands in 1956-1972. On one hand there are surveyed the mechanisms which were used by communist regime to control the culture and, on the other hand interaction between the Union of Fine Artists and Czech society. With regard to ascertain fact that a relatively large part of members of the union in situations of weakening of political pressure was trying to release their work from strict dogma of official art style of the regime social realism there could be summed up that union proved the limits of regime indoctrination of so called official fine artists, or at least their significant part. The union then has become in some respects the agent of changes in doctrine of official art; its interaction with the regime has being thus reversible.