Práce je věnována problematice špionážního žánru v Československu padesátých a šedesátých let, a to jak v literatuře, tak ve filmu. Vymezuje jeho existenci v kontextu vyloučení a nahrazení populární literatury v padesátých letech, jmenuje ediční řady, ve kterých špionážní díla vycházela, a autory, kteří je tvořili. Na základě studií Jana Cigánka a Josefa Hrabáka a vlastní komparace děl nachází typické znaky špionážního žánru a jejich vztah k dalším (detektivní, budovatelský). V analýzách románu a filmu zkoumá jeho časoprostorové zasazení, typologii postav podle rolí v narativu, narativní schéma a kategorii vypravěče. Z následné konfrontace špionážních románů a filmů s požadavky žánru vyplynulo, že mimo tématu špionáže se častěji opakují znaky podmíněné diskurzivně či typické pro jiný než špionážní žánr. Ten je možné považovat za spoj mezi budovatelským žánrem a detektivkou.Theses concerns about the genre of spy fiction in Czechoslovakia of 1950s and 1960s, both in literature and film. Its existence is set in the context of exclusion and subtitution of the popular literature of the time in Czechoslovakia. Publishing houses, book series and authors of novels and films are also included. On the basis of two contemporary studies (Cigánek, Hrabák) and a the comparison of czech spy novels and films it defines its typical characteristics and relations to other genres (detective and the "building"). Analysing two works (novel and film) brings some findings about the time, space, characters' typology, narrative scheme, ideology and narrator of these stories. Conclusion is, that spy genre in Czechoslovakia is directly connected to the socialist realism. In fact, it can be considered as a link between retreating "the building" and rising detective genre.