Chronická lymfocytární leukémie (CLL) patří mezi nejčastější leukémii v západních zemích a je typická svým heterogenním klinickým průběhem. Ve srovnání s jinými onkologickými nemocemi došlo u CLL v poslední době k obrovskému pokroku, a to jak v diagnostice, prognózování tak i v léčbě. Tato práce byla proto zaměřena na studium biologických charakteristik nově diagnostikované CLL a jejich vztahu k léčbě a prognóze. Zaměřili jsme se na studium účinku inhibitoru Brutonovy tyrosinkinázy - ibrutinibu, který představuje novou léčebnou modalitu pro vysoce rizikové a relabující či refrakterní nemocné s CLL. Naše studie přinesla nové pohledy do imunomodulatorního efektu ibrutinibu in vitro a in vivo, poukazujíc na dynamické změny v absolutních počtech leukemických i imunitních buněk mikroprostředí a změn v jejich aktivaci, minimálně během prvního roku podávání ibrutinibu. Jsou potřebné další studie k definici funkčních konsekvencí časově závislých změn HLA-DR exprese u CLL a pomocných imunitních buněk během léčby ibrutinibem a klinické relevanci těchto zjištění. Dále jsme se věnovali určení ultra-rizikových skupin pacientů, kteří by profitovali z léčby novými léčebnými modalitami. Naše data odhalily tři hlavní podskupiny mezi vysoce rizikovými pacienty léčenými v době imunoterapie, lišící se v jejich prognóze. Subanalýza identifikovala dvě ultra-rizikové podskupiny CLL pacientů: i) muži s TP53 disrupcí s/bez komplexního karyotypu a ii) ženy s TP53 disrupcí a komplexním karyotypem. Nicméně, velice špatné krátkodobé přežití bylo pozorováno i u pacientů s CK + del(11q). Identifikace ultra-rizikových CLL pacientů by měla v budoucnu ovlivnit rozhodování o léčbě, kdy právě tito pacienti jsou vhodnými kandidáty k novým léčebným přístupům již u iniciální terapeutické linie. Kombinace multivariantních a síťově založených statistických přístupů ukazuje velký potenciál pro identifikaci přesnějších prognostických ukazatelů a ne jenom u CLL. Výsledky této práce mohou přispět k pochopení mechanizmu účinku ibrutinibu, který představuje novou naději pro vysoce rizikové pacienty a relabující či refrakterní nemocné s CLL. Dále ukazuje na nezbytnost stratifikace pacientů s CLL, a to zejména nyní v éře nových cílených léčebných modalit, kdy volba správné časované terapie a jejich kombinace může významně přispět ke zlepšení prognózy a kvality života pacientů.Chronic lymphocytic leukemia (CLL) is one of the most common leukemias in Western countries and is characterized by its heterogeneous clinical behaviour. Compared to other oncological diseases, CLL has made tremendous advances in diagnosis, prognosis, and treatment. This work was therefore focused on studying the biological characteristics of newly diagnosed CLLs and their relationship to treatment and prognosis. We focused on the study of the effect of the Bruton tyrosine kinase inhibitor ibutibib, which represents a new treatment modality for high-risk and relapsing or refractory CLL patients. Our studies have brought new insights into the immunomodulatory effect of ibrutinib in vitro and in vivo, pointing to dynamic changes in the absolute numbers of leukemia and immune cells of microenvironments and changes in their activation, at least during the first year of ibrithinib administration. Further studies are needed to define the functional consequences of time-dependent changes in HLA-DR expression in CLL and immune cells during ibutibib treatment, and the clinical relevance of these findings. We also looked at identifying ultra-high-risk groups of patients who would benefit from treatment with new treatment modalities. Our data revealed three major subgroups among high-risk patients treated at the era of immunotherapy, differing in their prognosis. The subanalysis identified two ultra-high risk subgroups of CLL patients: (i) males with TP53 disruption with / without complex karyotype, and (ii) women with TP53 disruption and complex karyotype. However, very poor short-term survival was also observed in patients with CK + del (11q). Identification of ultra-high-risk CLL patients should in the future affect treatment decisions, just when these patients are candidates for new therapeutic approaches already in the initial therapeutic line. The combination of multivariate and network-based statistical approaches shows great potential for identifying more accurate prognostic indicators and not just CLL. The results of this work can help to understand the mechanism of action of ibrutinib, which presents a new hope for high-risk patients and relapsed or refractory patients with CLL. It also points to the necessity of stratification of patients with CLL, especially now in the era of new targeted treatment modalities, when choosing the right timed therapy and their combination can make a significant contribution to improving the prognosis and quality of life of patients.