Výzkum nasvědčuje, že teorie vztahové vazby je slibným konceptem i na poli psychologie práce a organizace, a to převážně v otázce interpersonálních vztahů v pracovním prostředí. Diplomová práce předkládá výsledky kvantitativního výzkumu vztahové vazby a interpersonální facilitace jakožto jedné ze složek kontextuální pracovní výkonnosti. Pro diagnostiku vztahové vazby v pracovním prostředí bylo využito nástroje EWR-I. K evaluaci respondentů nadřízenými bylo využito Škály interpersonální facilitace. Výzkumu se zúčastnili zaměstnanci nadnárodní výrobní společnosti. Respondenti (N = 166) vyplnili EWR-I, následně byl každý respondent po 6-9 měsících ohodnocen přímým nadřízeným (N = 52). Výsledky ukazují vliv dimenzí EWR-I na hodnocenou míru interpersonální facilitace a naznačují tak, že vztahová vazba je slibným prediktorem interpersonální facilitace a přispívá tak k celkové pracovní výkonnosti skrze pomáhání ostatním či efektivní spolupráci.Prior research suggested that attachment theory is a prominent concept even in the field of psychology of work and organization, especially in the matter of interpersonal relations in the workplace. Results of quantitative research of attachment and interpersonal facilitation as a facet of contextual performance are reported. EWR-I was used for diagnostics of attachment in the workplace. Interpersonal facilitation scale was applied for evaluation of respondents by their supervisors. Research sample consisted of employees of an international production company. Participants (N = 166) were assessed by EWR-I and evaluated by their supervisors (N = 52) 6-9 months after. Results show effect of attachment dimensions on evaluated interpersonal facilitation and suggest attachment theory to be a prominent predictor of interpersonal facilitation and therefore contribute to overall job performance through helping others and effective cooperation.