Práce se zabývá teoriemi, které by mohly být využity při oddlužování zemí, jejichž zkorumpované vlády nebo despotičtí vládci vypůjčené peníze zpronevěřili či utratili na špatné účely. Na počátku 20. století byly tyto dluhy vymezeny v doktríně opovrženíhod-ných dluhů, jejíž základní myšlenky jsou dodnes všeobecně přijímány a v jejich uplatnění vidí řada jejich zastánců řešení dlužních problémů mnoha rozvojových zemí. V poslední době se však ukazuje, že je velmi obtížné nalézt fungující mechanismus, který by dokázal tyto problémy vhodně řešit a zároveň nenarušoval právní a ekonomickou podstatu veške-rého půjčování státům. Přelom tisíciletí pak přinesl obnovený zájem o tuto kontroverzní otázku a s ním i mnoho nových přístupů a návrhů, jež se od myšlenky původní doktríny více či méně oddalují. Jestli však mezinárodní společenství nalezne mezi těmito návrhy vhodné řešení a dojde konsenzu, je stále spíše otázkou budoucnosti.This paper addresses the theories, which could be used for debt relief of the coun-tries whose corrupt governments or despotic rulers have defrauded the borrowed money or spent them on the wrong purposes. At the beginning of the 20th century these debts were defined in a doctrine of odious debt, whose basic ideas are still widely accepted and a number of advocates perceives its application as a solution to debt problems of many developing countries. Recently, however, it appears that it is very difficult to find an efficient mechanism that could address these problems adequately, while non-distorting the legal and economic basis of all lending to States. The turn of the millennium brought a renewed interest in this controversial issue and also many new approaches and propos-als, which are more or less, digressed from the original idea of the doctrine. If, however, the international community will find an appropriate solution between these proposals and reach a consensus, it is rather the question of the future.