Práce studuje "missio" církve, které je její samotnou podstatou, ze dvou perspektiv: z pohledu myšlení, učení a postojů Jorge M. Bergoglia a ve vztahu k současné situaci katolické církve v Česku. Nejprve zkoumá Druhý vatikánský koncil a jeho misijní učení, poté učení pokoncilních papežů, a zkoumá kontinuitu či diskontinuitu Bergoglia vůči nim. Dále prozkoumává ekleziologii papeže Františka ukotvenou v jezuitské spiritualitě a latinskoamerickém teologickém kontextu, která originálním způsobem rozvíjejí termín "Boží lid" a projevuje se v osobitém pojetí papežova magisteria a v jeho nových formách. Papež František používá k vyjádření misijní perspektivy dva termíny: "setkání" a "vycházení". Církev Ježíše Krista se setkává, zejména s těmi, kteří jsou jiní, aby jim naslouchala a vstupovala s nimi do dialogu, což vyžaduje její vnitřní proměnu založenou na osobním setkání jejích členů s Kristem a na stálém úsilí o jejich vlastní konverzi. Papež požaduje církev, která není uzavřená sama do sebe, církev, která se nebojí jít na periferie a zapojovat do misijní dynamiky všechny pokřtěné, která je chudá, slouží potřebným a uskutečňuje své poslání přinášet světu evangelium milosrdenství. Pro českou katolickou církev se z tohoto Františkova misijního pojetí nabízí jako inspirace zejména opuštění zúženého chápání misií, tedy potřeba chápat missio více jako Boží dílo a jeho dar pro druhé než jako naši horlivou činnost pro lidi žijící daleko od nás. Dále pak nutnost chápat a uskutečňovat pastoraci u nás misijním způsobem, nikoli snahou o restauraci či udržování pozic. K tomu je nezbytná i změna vykonávání autority v církvi, a to ve smyslu skutečného naslouchání druhým a také touhou se od nich učit a sloužit jim.The thesis studies the "missio" of the church, which is its very essence, from two perspectives: from the point of view of the thinking, teaching and attitudes of Jorge M. Bergoglio and in relation to the current situation of the Catholic Church in the Czech Republic. First, the thesis examines the Second Vatican Council and its missionary teachings, then the teachings of the post-conciliar popes, and considers Bergoglio's continuity or discontinuity with them. Furthermore, it explores the ecclesiology of Pope Francis anchored in Jesuit spirituality and the Latin American theological context, which develop the term "People of God" in an original way and manifests itself in the distinctive concept of the Pope's magisterium and in its new forms. Pope Francis uses two terms to express the missionary perspective: "encounter" and "outgoing". The Church of Jesus Christ meets, in particular, those who are different, to listen to them and to enter into a dialogue with them, which requires its inner transformation based on the personal encounter of its members with Christ and the constant effort of their own conversion. The Pope demands a Church that is not closed in on itself, a Church that is not afraid to go to the peri-pheries and involve all the baptized in the missionary dynamic, that is poor, serves the needy and fulfils its mission of bringing the Gospel of mercy to the world. For the Czech Catholic Church, this missionary concept of Francis offers itself as inspiration, in particular, the abandonment of a narrow understanding of missions, i.e. the need to understand missio more as God's work and his gift to others than as our zealous activity for people living far away from us. Furthermore, the necessity to understand and carry out pastoral care in our country in a missionary way, not by striving for restoration or maintaining positions. For this, a change in the exercise of authority in the church is also necessary, in the sense of truly listening to others and also a desire to learn from them and serve to them.