Diplomová práce se zabývá zachycením každodennosti vybraného Domova pro seniory ve specifické celosvětové situaci epidemie COVID-19. Zaměřuje se na sociální praktiky a s nimi spjatá pravidla mezi zaměstnanci a klienty, a zjišťuje, jak se změnily v kontextu epidemie. Práce je složena z teoretické a metodické části. Teoretická část se zabývá pojmy vztahujícími se k tématu práce. Jedná se o význam staří, životní čas seniorů, komunikaci ve stáří, vztah seniorů k moderním komunikačním technologiím, význam seniorů v rodině a naopak, pomoc a podporu ve stáří, domovy pro seniory a s nimi spjaté specifické sociální interakce, čas a umírání v domovech pro seniory a vymezení epidemie COVID-19 ve spojení se seniory, i se sociálními pobytovými službami. Metodická část popisuje fáze výzkumu. Téma práce je zpracováno formou kvalitativní případové studie konkrétního Domova pro seniory, která je designována jako studie etnografická. Metodou sběru dat jsou semistrukturované rozhovory, zúčastněné pozorování a terénní deník. Semistrukturované rozhovory byly realizovány se zaměstnanci a klienty Domova a s rodinnými příslušníky klientů. Analýza získaných dat je založena na otevřeném a axiálním kódování dle metody zakotvené teorie. Výsledky výzkumu zobrazují, že zaměstnanci a klienti společně vytvářejí sociální realitu Domova na základě dodržování interních protiepidemických opatření Domova. Situace v kontextu protiepidemických opatření je aktéry definována jako ochrana klientů coby rizikové skupiny, ale i jako omezení klientů a personálu. Celá situace je zvládána tím, že personál je v interakci s klienty nositelem mnoha rolí. V rámci omezení či zákazu kontaktů klientů s jejich rodinami jsou využívány komunikační technologie, jako jsou mobilní telefony, i tablety s aplikací Skype. Rodinní příslušníci protiepidemická opatření respektují, protože jsou si vědomi, že klienti patří k rizikové skupině. Fyzický kontakt se seniorem rodinám ale chybí. Důsledkem protiepidemických opatření - zejména důsledkem opatření v podobě omezení či zákazu návštěv byl dopad na psychickou pohodu klientů a snížení jejich komunikačních schopností. Domov se také potýkal s nákazou COVID-19. Důsledkem nakažení je snížení počtu klientů v rámci úmrtí, zároveň na základě této události došlo ke stmelení personálu.This diploma thesis deals with the capture of the everyday life of selected Home for the Elderly during the global world epidemic of COVID-19. It focuses on social practices and related rules between employees and clients, and it also identifies how they have changed in the context of the epidemic. The work consists of the theoretical and the methodological part. The theoretical part deals with concepts related to the topic of the paper. These are the importance of the old age, the meaning of subjective time for seniors, communication in old age, the relationship between seniors and modern communication technologies, the significance of seniors in the family and vice versa, help and support in old age, homes for the elderly and related specific social interactions, the meaning of time and passing away in homes for seniors and the definition of the COVID-19 epidemic in connection with seniors, as well as social residential services. The methodological part describes the research phases. The topic of the thesis is elaborated in the form of a qualitative case study of specific Home for the Elderly designed as an ethnographic study. The data collection was retrieved with the methods of semi-structured interviews, participant observation and a field diary. The semi-structured interviews were conducted with the employees and clients of the Home as well as with the family members of the clients. The analysis of the obtained data is based on open and axial coding according to the method of the grounded theory. The research results show that employees and clients together create the social reality of the Home on the basis of the observance of the Home's internal anti-epidemic measures. The situation in the context of anti-epidemic measures is defined by the participants as the protection of clients as a risk group, but also as a restriction of clients and staff. The whole situation is handled by the fact that the staff plays many roles in the interaction with the clients. Communication technologies, such as mobile phones and tablets with Skype application, are used to limit or prohibit clients' contacts with their families. Family members respect anti-epidemic measures being aware that clients belong to a risk group. However, the families lack the physical contact with their senior. The consequence of the anti-epidemic measures - especially the consequence of the restricted visitation measures - had an impact on the psychological well-being of the clients as well as on a reduction in their communication skills. Moreover, the Home struggled with the COVID-19 infection. Consequently, the number of clients decreased due to COVID-19 death toll. At the same time, however, it seems that the event built a closer rapport among the staff.