Tato disertační práce poskytuje komplexní analýzu použitelnosti odpovědnosti nadřízeného vůči zločinu genocidy se zaměřením na požadavek mens rea nadřízeného. Odpovědnost je založena na omisivním jednání nadřízeného ve formě Nezabránění nebo nepotrestání zločinů spáchaných podřízenými. Při uplatňování odpovědnosti nadřízeného vůči zločinu genocidy je diskutováno, zda nadřízený sám Musel jednat se zvláštním úmyslem (genocidní cílem), nebo zda jen musí vědět, že jeho podřízení mají tento speciální úmysl. Tato studie nabízí komplexní analýzu odpovědnosti nadřízeného ve vztahu ke genocidě. Autorka rozebírá právní ustanovení Římského statutu, základní principy trestního práva (včetně principu in dubio pro reo), analyzuje samostatnou povahu odpovědnosti nadřízeného, včetně diskuse o požadavku na Příčinnou souvislost. Autorka představuje praxi ad hoc tribunálů aplikujících odpovědnost nadřízeného vůči genocidě.This study provides analyses of the applicability of superior responsibility to the crime of genocide, with a focus on the mens rea of a superior. Superior responsibility is based on a superior's failure to prevent or punish the crimes of the subordinates. In applying superior responsibility to the crime of genocide, it is debated whether the superior must themselves have had the necessary genocidal intent, or if they must merely have known that their subordinates possessed genocidal intent. This study offers a complex analysis of superior responsibility in relation to genocide. The author discusses the legal provisions of the Rome Statute, the basic principles of criminal law (including in dubio pro reo principle). Nature of superior responsibility is analysed, including a discussion on the causality requirement. The practice of the ad hoc tribunals towards the applicability of superior responsibility to the crime of genocide is provided, with references to selected elements of the interaction between superior responsibility and genocide.