Cílem této práce bylo shrnout informace o diagnostice a komplexní terapii u jedinců se spondylolistézou. Jak je z práce patrné, ani odborníci se nedokázali jednoznačně shodnout, zda vždy přistoupit k terapii konzervativní nebo k terapii chirurgické. Ve většině případů se nejdříve přistupuje k léčbě konzervativní, pokud tato léčba začne selhávat a dojde k většímu skluzu či zhoršení příznaků, přistupuje se k operativní léčbě. Ale i tato léčba s sebou přináší rizika, jako například zvýšení pohyblivosti nad a pod operovaným segmentem páteře a výsledek tudíž nemusí být vždy zaručen. Z léčby vyplynulo i klasifikační řešení, které spondylolistézu rozdělilo do skupin a umožnilo ji tak lépe rozdělit do různých typů dle vzniku. Součástí konzervativní léčby je rehabilitace. Ta využívá řadu metodik, které individualizuje na každého pacienta zvlášť z hlediska zařazení do již zmíněné klasifikace.The aim of this work was to summarize information on diagnostics and complex therapy in individuals with spondylolysis. As can be seen from the work, even experts have not been able to clearly agree whether to always approach conservative therapy or surgical therapy. In most cases, conservative treatment is most commonly used, if this treatment fails and there is a greater slip or worsening of the symptoms, treatment is being approached. But this treatment also carries risks such as increased mobility above and below the operating segmented segment, and the result may not always be guaranteed. The treatment also resulted in a classification solution that divided the spondylolisthesis into groups, allowing for a better differentiation into the different types of spondylolisthesis by origin. Conservative healing is part of the rehabilitation itself, which uses a number of methodologists who individualize each patient separately from the point of view of inclusion in the above-mentioned classification.