Práce se věnuje vztahu veřejného užívání a vlastnického práva. Veřejné užívání je v práci pojímáno v širším slova smyslu, to znamená, že v práci se rozlišují další druhy veřejného užívání než pouze obecné a zvláštní. Práce vychází z teze, že veřejné užívání představuje omezení vlastnického práva.V práci je předmět veřejného užívání označován jako veřejná věc. Veřejnou věcí mohou být jak věci ve smyslu soukromého práva, tak statky, které věcmi ve smyslu soukromého práva nejsou. Veřejná věc proto může i nemusí být předmětem vlastnického práva. Veřejné věci také mohou být ve vlastnictví subjektů veřejnoprávních i soukromoprávních. Práce se proto věnuje podrobně vlivu veřejného užívání na obsah vlastnického práva. První kapitola se věnuje otázce, zda veřejné užívání představuje omezení vlastnického práva, za které náleží náhrada. Dále se první kapitola věnuje podrobněji otázce vydání bezdůvodného obohacení obcí za užívání veřejného prostranství. Druhá kapitola se věnuje předmětu veřejného užívání, a to veřejným věcem. S odkazem na německou doktrínu jsou stanoveny charakteristické znaky veřejné věci a zejména je řešena otázka jejich právní povahy. Třetí kapitola se věnuje vzniku veřejného užívání a veřejných věcí. Největší pozornost je proto věnována tzv. věnovacím aktům, jejich druhům a povaze. Tato kapitola se také zabývá subjekty, které mohou veřejné věci vlastnit. Zabývá se také vlivem subjektu, který veřejnou věc vlastní na samotnou právní povahu veřejné věci. Opomenuta proto není ani otázka veřejného vlastnictví neboli vlastnictví subjektů veřejného práva. Čtvrtá kapitola pojednává o obsahu a druzích veřejného užívání. Vzhledem k širokému pojetí veřejného užívání definuje práce nové druhy veřejného užívání, zabývá se jejich shodnými a odlišnými znaky od veřejného užívání. Hlavním předmětem zájmu páté kapitoly je otázka, zda lze veřejné užívání pojímat jako subjektivní právo. V návaznosti na zodpovězení této otázky se pátá kapitola věnuje podrobně vztahu uživatele a vlastníka veřejné věci. Opomenuty proto nejsou jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní vztahy mezi nimi. Závěr této kapitoly je proto věnován soukromoprávním nárokům se zaměřením na náhradu škody způsobené na veřejné věci, ale zejména na náhradu škody způsobenou uživateli veřejnou věcí.The thesis focuses on the relationship between the public use and the property rights. Public use is in the thesis conceived in a broader sense, which means that in the thesis also other kinds of public use, not only the general and specific, are distinguished. The work is based on the thesis that the public use constitutes a restriction of the property rights. In the thesis the subject of the public use is referred to as the public thing. A public thing can be both a thing in terms of private law as well as goods that are not things in terms of private law. Therefore, the public thing may or may not be subject to the property rights. Public things may also be owned by both public and private entities. The thesis is therefore devoted in detail to the impact of public use on the content of the property rights. The first chapter of the thesis deals with the question of whether the public use constitutes a restriction of the property right which would constitute the right to the substitute to the owner of the public thing. Furthermore, the first chapter focuses more closely on the issue of unjust enrichment to the municipalities for the use of the public spaces. The second chapter is devoted to the subject of public use, the public things. Referring to the German doctrine the characteristic signs of the public things are established and in particular the question of their legal nature is analyzed. The third chapter is focused on the issue of the creation of the public use and the public things. The greatest attention is therefore paid to the so called gifting acts, their specifics and nature. This chapter also covers the entities that can own the public things. It also discusses the influence of the subject that owns the public thing to the very legal nature of the public thing. Thus the question of public ownership or the ownership of the subjects of public law is not omitted. The fourth chapter discusses the contents and the types of public use. Given the broad concept of the public use, the thesis defines new kinds of public use and deals with their identical and different characteristics from the public use. The main focus of the fifth chapter is the question whether it is possible to conceive the public use as a subjective right. Following the answer to this question the fifth chapter deals in detail with the relationship of the user and the owner of the public thing. Not neglected are therefore both private and public relationships between them. The conclusion of this chapter is dedicated to private law demands focusing on the damages caused to public thing, especially the damages caused to users of public things.