Diplomová práce se věnuje tématu řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí. Uvedená problematika neměla po dlouhou dobu oporu v občanském soudním řádu. Řízení o navrácení dítěte bylo po přistoupení České republiky k Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí v roce 1997 zařazeno do občanského soudního řádu mezi řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, v roce 2008 pak bylo samostatně upraveno jako řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí v části III., hlavy V. občanského soudního řádu. Diplomová práce jednak hodnotí stávající vnitrostátní úpravu, její problematické aspekty, pozitiva i negativa a dále navrhuje možné změny stávající úpravy de lege ferenda. Uvedená úprava vychází z práva mezinárodního a unijního, avšak vzhledem k rozsáhlosti problematiky nebylo možné v diplomové práci rozebrat mezinárodní a unijní prameny podrobněji, a proto jsou zmíněny pouze v celkovém kontextu a v návaznosti na vnitrostátní úpravu, která je těmito prameny ovlivněna. Stěžejními předpisy jsou Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a dále nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. Vzhledem k aplikační přednosti mezinárodních smluv a k přímému účinku nařízení je však Česká republika povinna závazky vyplývající z mezinárodního a unijního práva dodržovat bez ohledu na případnou rozporuplnou či chybějící vnitrostátní úpravu. Diplomová práce je rozčleněna na 3 kapitoly, které zpracovávají jak hmotně-právní, tak procesní stránku řízení. První kapitola se věnuje základním pramenům úpravy a vymezení jednotlivých pojmů. Jedná se o hmotně-právní nastínění problematiky navrácení nezletilého dítěte. Těžiště práce je ve druhé kapitole, která je zaměřena na průběh řízení o navrácení dítěte dle občanského soudního řádu. Poslední kapitola se zaměřuje na pravomoc soudu ve věcech rodičovské zodpovědnosti, jejíž stanovení je nutné pro určení soudu, který rozhoduje v konečné fázi o úpravě poměrů k dítěti. Občanský soudní řád poskytuje komplexní úpravu řízení. Specificky vymezuje účastníky řízení, možnost přerušit řízení položením předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU, vydávání předběžných opatření, koncentrací řízení prostřednictvím kvalifikované výzvy, možnost soudu nenařídit jednání a poskytování záruk při rozhodování o navrácení dítěte. Výkon rozhodnutí byl ponechán v rámci úpravy výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Úmysl zákonodárce byl správný, provedení však už v mnoha ohledech nikoliv. Uvedená úprava ponechala spoustu otazníků v mnoha zcela zásadních otázkách, které jsou ve výlučné kompetenci vnitrostátních soudů, které mezinárodní či unijní úprava koriguje pouze rámcově. Mezinárodní únosy dětí jsou oblastí mezinárodního práva, která si v současné době vzhledem k otevřenosti hranic a volnému pohybu osob zaslouží náležité pozornosti. Dítě, které je protiprávně přemístěno či zadrženo nejčastěji vlastním rodičem, je v konečném důsledku tím, kdo je takovýmto činem nejvíce zasaženo. Uvedená vnitrostátní úprava se snaží dostát hlavních cílů Úmluvy, tedy vydat rozhodnutí, kterým má být obnoven původní stav před neoprávněným přemístěním či zadržením za dodržení požadavku rychlosti řízení. Těžiště rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti je pak přeneseno na soud obvyklého bydliště dítěte, který po příslušném rozhodnutí o navrácení dítěte soudem členského příp. smluvního státu, kde se dítě nachází, má dále rozhodovat v meritu věci. Vzhledem k vážnosti problematiky je na soudce kladen požadavek rychlosti řízení. Ne vždy se však v minulosti podařilo vydat rozhodnutí do 6 týdnů od zahájení řízení, jak s tím počítá Úmluva a nařízení. Mnohdy je konečný rozsudek vydán s velkou prodlevou a má spíše negativní výsledek. Výkon rozhodnutí je pak další stresovou zátěží pro dítě, proto je nutné, aby rodThe Diploma Thesis focuses on the Proceeding for the Return of Minor Children in Cases of International Child Abduction. The issue had not been supported in Civil Procedure Code for a long time. In 1997, after The Czech Republic joined The Convention on the Civil Aspects of International Child Abduction, The Proceeding for the Return of Minor Children was included in Civil Procedure Code as a part of proceedings for Judicial Care of Minors, in 2008 it was separately amended as The proceeding for the Return of Minor Children in Cases of International Child Abduction in part III., chapter V. Civil Procedure Code. The Thesis evaluates the above mentioned national amendment, its problematic aspects, positives and negatives, and suggests possible changes to the national amendment de lege ferenda. The national amendment arises from the international and union laws but considering the extent of the problem it investigates neither international nor union resources in details, but only with connection to the national amendment which is influenced by the resources. The most important resources are The Convention on the Civil Aspects of International Child Abduction and The Council Regulation (EC) No 2201/2003 of 27 November 2003 concerning jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in matrimonial matters and the matters of parental responsibility, repealing Regulation (EC) No 1347/2000). Regarding priority of application of international agreements and direct affect of the regulations, The Czech Republic is obliged to comply with the engagements arising from the international and union laws regardless of possible inconsistent or missing national amendments. The Diploma Thesis is divided into 3 chapters which focus on substantive laws as well as procedural side of the proceeding. The first chapter is dedicated to the basic amendment resources and definition of individual terms. It is about substantive and legal outlines dealing with the problem of the return of minor children. The second chapter focuses on the process of the proceeding for the return of minor children in accordance with Civil Procedure Code. The last chapter is dedicated to jurisdiction over parental responsibility which is necessary to be determined due to the court designation which decides on child´s custody. Civil Procedure Code provides comprehensive amendment of the proceeding. It determines participants of the proceeding, a possibility of discontinuance the proceeding by asking The Court of Justice of the European Union a preliminary question, deliverance of preliminary measures, concentration of the proceeding through eligible court orders, a possibility of the court not to order proceedings and provision of a guaranty of decisions on the return of minor children. The execution of a decision has been left within the frame of the amendment of the execution of a decision on the upbringing of minor children. The intention of the legislator was correct but execution was not correct in many ways. There are a lot of questions in the amendment which are in competence of national courts and are regulated only generally by the international and union laws. The Proceeding for the Return of Minor Children is a part of the international law which at present deserves appropriate attention due to open borders and free movement of people. Wrongful removal or the retention of a child by his/her parent affects such child the most. The amendment tries to comply with the main aims of the Convention and delivers such decision which is in child´s best interests and the best for his/her well-being, in order to redeem the original state before the wrongful removal or the retention observing the requirements of proceeding promptness. A decision point of parental responsibility is diverted to the court of the child´s habitual residence which is to make further decisions in the child´s case after deliverance of the decision on the return of a minor child by the co