Práce se zabývá tématem improvizace v soudobé artificiální hudbě jako retranslačním modulem s potenciálem zpřístupnit soudobou hudbu dětem, studentům i dospělým na základě pochopení funkce a výskytu improvizačních technik a postupů v soudobé artificiální hudbě a zapojení vlastní kreativity. Zamýšlí se nad proměnami fenoménu improvizace v hudbě 20. století a jde po jeho stopách do oblastí, v nichž se pojmoslovně nevyskytuje vůbec, omezeně nebo dokonce tabuizovaně, a s pomocí souvislostí historických a žánrově přesahových jej detekuje ve vybraných volných technikách moderní hudby jako aleatorika, indeterminacy, konceptualismus, tvorba grafických partitur, intuitivní hudba. Pátrá po příčinách averze protagonistů moderní hudby 20. století Pierra Bouleze, Johna Cage a dalších (Witolda Lutoslawského, Györgye Ligetiho, Karlheinze Stockhausena) vůči improvizaci, jejíž projekcí je zakonzervování pojetí improvizace jako netvůrčí rutiny. S nástupem nových generací hudebních tvůrců, nových stylů (minimalismus) a s přehodnocením modernistického paradigmatu směrem k postmoderně se situace mění: v oblasti současné artificiální hudby je sice improvizace stále okrajovou záležitostí, jíž se zde během 20. století stala, ale nalézá stále širší uplatnění v edukačním procesu, byť i zde zatím spíše v podobě různých mimo školu iniciovaných projektů, aplikovaných nicméně následně v hudebně-vzdělávacím rámci, jak je toho dokladem již více než deset let fungují projekt Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty v Olomouci Slyšet jinak. Zabývá se rovněž antropologickou dimenzí fenoménu hudební improvizace na konkrétním příkladu práce v hodinách muzikoterapie. Práce je rozdělena do čtyř částí. První se věnuje pojmu improvizace a jeho významové šíři. Druhá mapuje podoby improvizace v hlavních proudech moderní artificiální hudby v druhé polovině 20. století včetně tří analýz hudebních skladeb. Třetí část je zaměřena na detekci příležitostí k uplatnění volných technik v tuzemském edukačním systému a čtvrtá část přináší ukázku práce s hudebně-improvizačními technikami ve výuce studentů psychologie.The dissertation deals with the topic of improvisation in contemporary classical music as relay module with the potential to open contemporary music to children, students and adults on the basis of understanding of the improvisation techniques functions and occurences in contemporary classical music and their own creative engagement. It reflects the transformations of the improvisation phenomenon in the music of 20th century and follows its trails into the fields, where its occurence as term is either none, or limited, or refused, and through historical and cross-genre links detects it in several free modern music techniques as aleatoric, indeterminacy, concept art, graphic scores, intuitive music etc. The dissertation looks for causes of the aversion towards improvisation in concepts of new music protagonists like Pierre Boulez, John Cage and others (Witold Lutoslawski, Györgye Ligeti, Karlheinz Stockhausen) and subsequent appropach to improvisation as non-creative rutine. Situation begins to alter with the arrival of new generations of music producers, new styles (minimalism) and with the paradigmatical reassessment from modern art to postmodern: improvisation is still viewed as marginal phenomenon in the area of the contemporary classical music, but it is receiving more and more wider use in educational process even though here, too, so far rather in the form of various out-of-school initiated projects, however subsequently applied within musical education, as could be demonstrated on the more than 10 years running project Different Hearing by the Department of Music Education on the Faculty of Education Olomouc. The dissertation deals also with the anthropological dimension of the phenomenon of improvisation on the particular illustration of the work in music therapy lessons. The dissertation is divided into four parts. The first part is focused on the term of improvisation and the width of its significance. The second one looks at forms of improvisation in main streams of the modern classical music in the second half of the 20th century including three analysis of musical works. The third part is concentrated on the detection of opportunities to using free techniques in Czech educational system and the fourth part brings an example of the work with music improvisation techniques in the psychology classes.