Tato diplomová práce se zabývá současnými otázkami a výzvami shromažďovacího práva v České republice. Úvodem je zběžně nastíněna historie a vývoj až od revolučního roku 1848. Současný systém je založen na ohlašovacím principu, tedy že správní úřady pouze vedou evidenci shromáždění a stávají se činnými až v případě, že dojde k naplnění důvodů pro zákaz ? například, pokud je již na daném místě oznámeno jiné shromáždění, nebo pokud účel shromáždění odporuje zákonu. Nebylo tomu tak vždy, dnes však Listina základních práv a svobod jasně říká, že ?shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.? Mezinárodní základ shromažďovacího práva spočívá v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zatímco vnitrostátně je založena článkem 19 Listiny základních práv a svobod a zákonem číslo 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Práce vysvětluje důležité instituty shromažďovacího práva obecně, přičemž zachází do větších podrobností, když mají silný vztah k extremismu, například nová koncepce Nejvyššího správního soudu ?skutečného účelu? shromáždění, která dovoluje správním úřadům nahradit oznámený účel, pokud mají dostatek důkazů o účelu protizákonném. Tato nová koncepce je odrazem širšího znepokojení ohledně narůstající aktivity extremistických subjektů v posledních letech. Zatímco veřejnost volá po omezení shromažďovacího práva extremistů, autor této práce zkoumá, zda-li je přijetí podobných opatření nezbytné. Dochází k závěru, že omezení politických práv extremistů, jako například zákazy shromáždění pro jejich nezákonný ?předpokládaný účel? mohou nastupovat jako náhražka absentujícího kriminálního postihu konkrétních jednotlivců za jejich konkrétní činy a jako taková by měla být shledána nikoliv nezbytnou i ve světle doktríny bránící se/bojovné demokracie, která je v České republice široce uznávána. Obecně tato práce popisuje různé instituty shromažďovacího práva, jako je oznámení, povinnost státu chránit shromáždění, důvody pro zákaz konání shromáždění, snahy některých samospráv omezit shromažďovací svobodu, které Ústavní soud shledal neústavními a zakázal, stejně jako otázky rozpouštění shromáždění a následného postihu.This paper called ?Freedom of assembly and extremism? deals with current issues of assembly laws in the Czech republic. Firstly, the author briefly introduces the history of assembly laws, which go as long as to the revolutionary year of 1848. The current system is based on announcement concept ? the institutions merely collect announcements. Before the assembly itself they become active only in certain cases ? i. e. if there is already other assembly announced at the same spot, or if the purpose is unlawful. Unlike in some previous periods, today's Czech bill of the rights clearly states, that ?Assembly shall not be subject to official permit.? The international fundaments lie within the International Covenant on Civil and Political Rights and the European Convention on Human Rights, while nationally the fundaments of freedom of assembly lie within the article 19 of the Czech Bill of Human Rights and provisions of the Assembly Act (No. 84/1990). The paper introduces important elements of the assembly law generally, while it goes into more details in cases that have strong relationship to extremism, i. e. the new conception of Supreme administrative court, which allows the administrative bodies to replace the announced purpose of assembly, when it has strong confirmation, that the ?real purpose? of assembly is unlawful. This new concept is an answer of wider concern over activization of extremist activity in recent years. While general public hails efforts to curb extremits' rights to demonstrate, author of this paper searches, whether such measures towards are necessary. He concludes, that restrictions on extremists' political rights, such as ban on their assembly due to unlawful ?real purpose?, might be taking place instead of criminal prosecution of acts of concrete individuals, and as such should be viewed as unnecessary even in the light of the ?militant democracy? doctrin, which is widely accepted in today's Czech republic. Generally the paper describes different institutes of assembly law, such as announcement, state's responsibility to protect an assembly, the reasons for a ban on an assembly, efforts of some local governments to curb freedom of assembly, which were all deemed by the Constitutional court as unconstitutional and therefore repealed, as well as the issue of dissolving an assembly and subsequent sanctions.