Disertační práce se věnuje teoreticky významnému a pro (s)právní praxi klíčovému institutu zániku odpovědnosti za přestupek, upravenému s účinností od 1. 7. 2017 především v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Ten přinesl do oblasti správního trestání celou řadu podstatných změn s dopadem na široký okruh osob, přičemž jen málokteré oblasti nového správního práva trestního jsou prozatím skutečně podrobně reflektovány v odborné literatuře a judikatuře. O zániku odpovědnost za přestupek to platí dvojnásob. Naplnění některého z důvodů zániku odpovědnosti za přestupek přitom vyvolává závažné procesní konsekvence, tolik vítané osobami, proti nimž se přestupkové řízení vede nebo má vést. Argumentace zánikem odpovědnosti za přestupek, někdy i doplňovaná účelovými snahami o naplnění zákonných předpokladů (nejčastěji prekluze v důsledku procesních obstrukcí v řízení), ostatně představuje jednu z častých procesních strategií obviněných a jejich právních zástupců. Práce klade důraz nejen na zevrubný rozbor obecných teoretických východisek zániku přestupkové odpovědnosti, ale především na praktické působení jeho jednotlivých důvodů vymezených v § 29 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: přestupkové prekluze, smrti fyzické osoby a zániku právnické osoby bez právního nástupce a přestupkové amnestie. Smysl práce spočívá v podrobném výkladu a zhodnocení současné právní úpravy zániku odpovědnosti za přestupek jakožto negativní podmínky přestupkové odpovědnosti, v nalezení odpovědí na definované výzkumné otázky, resp. testování stanovených hypotéz, a v návaznosti na zjištěné antinomie právní úpravy případně i v nástinu východisek de lege ferenda. Stranou pozornosti nezůstaly ani procesní souvislosti, když samostatná kapitola se věnuje procesním postupům správních orgánů a správních soudů v důsledku zániku přestupkové odpovědnosti. Výklad je založen na důsledné rešerši historických i soudobých literárních zdrojů a judikatury (zejména) správních soudů, která je podrobena kritickému zhodnocení. Autor při výkladu a rozboru jednotlivých institutů a zákonných ustanovení v maximální míře zohlednil rovněž právněhistorická, ústavněprávní a komparativní východiska a vazby zkoumané materie.The dissertation is devoted to the key and theoretically significant institution of the termination of liability for an administrative infraction with respect to the (administrative) legal practice, which was amended with effect from the 1st July 2017 primarily in the Act Regulating Liability for an Administrative Infraction and Hearing Related to It. It has brought a number of substantial changes to the field of administrative punishment with an impact on a wide range of persons, while only a few areas of the new Administrative Criminal Law are actually reflected in detail in professional literature and jurisprudence. This applies doubly to the termination of liability for an administrative infraction. The fulfilment of one of the reasons for the termination of liability for an administrative infraction causes serious procedural consequences, much welcomed by the persons against whom the hearing of an administrative infraction is (or should be) conducted. After all, the argumentation of the loss of liabilty for the infraction, sometimes supplemented by purposeful efforts to fulfil legal requirements (most often the preclusion due to procedural obstructions in a hearing), represents one of the procedural strategies of the accused and their legal representatives. This dissertation thesis places emphasis not only on a thorough analysis of the general theoretical basis for the termination of liability for infractions. However, above all, it focuses on the practical effect of its individual reasons defined in Section (§) 29 of the Act Regulating Liability for an Administrative Infraction and Hearing Related to It: infraction preclusion, death of a natural person and the termination of the existence of a artificial legal entity without a legal successor and infraction amnesty. Procedural contexts were not left out of our attention either, while a separate chapter is devoted to the procedural procedures of administrative bodies and administrative courts as a result of the termination of an infraction liability. The purpose of the publication rests in the detailed interpretation and evaluation of the current legislation on the termination of a liability for an infraction as a negative condition of an infraction liability, as well as in finding answers to defined research questions, or verification of established hypotheses and following the detected antinomies of the legal regulation also in the outline of starting points de lege ferenda. The interpretation is based on a rigorous search of historical and contemporary literary sources and case law of (especially) administrative courts, which is subjected to a critical evaluation. In the interpretation and analysis of individual institutes and statutory provisions, the author has also taken into account to the maximum extent possible the legal-historical, constitutional and comparative law background and links of the matter under examination.