Práce pracuje se dvěma teoretickými rámci, které vycházejí ze dvou různých vědeckých disciplín. První vychází z kognitivních věd, specifičtěji z kognitivní religionistiky a jedná se o epidemiologii reprezentací od Dana Sperbera. Druhým je politologická konceptualizace populismu, zvlášť v definičním rámci představovaným Cas Muddem, Kurtem Weylandem a Pierrem Ostiguyem. Prostor je věnován i vztahu populismu a médií, se zvláštním důrazem na sociální sítě. Cílem práce je teoretická aplikace epidemiologie reprezentací na výzkum populismu a představení potenciálních přínosů interdisciplinární spolupráce mezi kognitivními vědami a politologií. V rámci analýzy dominantních přístupu užívaných pro studium populismu jsou identifikovány hlavní problematické aspekty z kognitivní perspektivy, na základě čehož jsou vytvořeny definiční znaky hlavních východisek pro kognitivně založený politologický výzkum při zkoumaní populistických fenoménů. Přínosem kognitivního přístupu je změna optiky, skrze kterou jsou kulturní fenomény nahlíženy. Kognitivní přístup vybízí k obratu k jedinci, jelikož základem pro kauzální vztahy je lidská kognice. Populistické ideje, extremistické názory nebo konspirační teorie se nemusí vysvětlovat pomocí ekologických faktorů, ale spíše nastavením lidského mozku, který funguje stejně již tisíce let. Ideálním prostředím pro kognitivně-politologický výzkum nejen populistických fenoménů jsou sociální sítě, které představují materializovanou formu kulturního prostředí, ve které lze analyzovat všechny podstatné epidemiologické prvky - šíření, míru transformace a atraktivitu jednotlivých sdělení. Využívané algoritmy společností Meta se stávají hrozbou pro demokratickou společnost a sociální sítě typu Facebook a Instagram se transformují na místo, na kterém lze zorganizovat genocidu (příklad Rohingů v Myanmaru) nebo pokus o převrat (útok na americký Kapitol ze 6. ledna 2021). Kognitivní obrat v politologii má potenciál s těmito hrozbami aktivně bojovat.The thesis works with two theoretical frameworks that are based on two different scientific disciplines. The first one is based on cognitive science, more specifically on cognitive religious studies, and is Dan Sperber's Epidemiology of Representations. The second is the political science conceptualization of populism, especially in the definitional framework presented by Cas Mudd, Kurt Weyland and Pierre Ostiguy. Space is also devoted to the relationship between populism and the media, with particular emphasis on social networks. The aim of the paper is to theoretically apply the epidemiology of representations to research on populism and to present the potential benefits of interdisciplinary collaboration between cognitive science and political science. Analyzing the dominant approaches used for the study of populism, the main problematic aspects from a cognitive perspective are identified, based on which the defining features of the main starting points for cognitive-based political science research in the investigation of populist phenomena are developed. The contribution of the cognitive approach is to change the optics through which cultural phenomena are viewed. The cognitive approach encourages a turn to the individual, as the basis for causal relationships is human cognition. Populist ideas, extremist views or conspiracy theories need not be explained by ecological factors, but rather by the settings of the human brain, which has functioned in the same way for thousands of years. The ideal environment for cognitive-political research, not only on populist phenomena, is social networks, which represent a materialised form of cultural environment in which all the essential epidemiological elements can be analysed - the spread, the rate of transformation and the attractiveness of individual messages. The algorithms used by Meta companies are becoming a threat to democratic society, and social networks such as Facebook and Instagram are being transformed into a place where genocide (the example of the Rohingya in Myanmar) or a coup attempt (the attack on the US Capitol on 6 January 2021) can be organised. The cognitive turn in political science has the potential to actively combat these threats.