Diplomová práce vychází z rozporuplného postoje subjektu ke skutečnosti v díle Filipa Topola. Skutečnost se rozpadá do světa na pomezí snu a reality; postupně získává jasnější obrysy romantického ideálu versus banality. Banalita představuje hlavní Topolovo bojiště, místo neúplnosti a zároveň imperativ žití. Vlastním předmětem práce pak bude sledování vývoje tohoto vytrvalého boje o smysl banality, kde už pro tušený romantický ideál nezbývá místo. Soustředit se proto budu na proměny narativních masek - nejvýraznějších Topolových alter eg. Jeho hrdinové jsou postiženi pocitem "je pozdě". Ideál lásky byl již ztracen; je však třeba jej neúnavně dobývat. Hlavním hybným principem Topolovy poetiky se stává zmítání mezi rezignací a zápasem opisující kruh, který pro autora představuje závažnou existenciální metaforu. Pro uvažování nad Topolovým autentickým bojem bude stěžejní rozkrývání dialogického (a ambivalentního) vztahu vypravěče/mluvčího s postavami/autorskými stylizacemi. Bude mě zajímat, jakými narativními způsoby autor ve svých různých textových "já" esteticky ztvárňuje svůj osobní zápas.The thesis is based on the contradictory attitude of the subject to reality in the work of Filip Topol. The real world falls apart into a place bordering a dream and reality; it gradually gains clearer outlines of a romantic ideal versus banality. Banality represents the main Topol's battlefield, a place of incompleteness and, at the same time, an imperative of living. The actual subject of the work will be the monitoring of the development of this persistent struggle for the meaning of banality, where there is no more room for a romantic dream. Therefore, I will focus on transformation of narrative masks - the most prominent Topol´s alter egos. His characters are afflicted by the feeling of "being late". The ideal of love has already been lost; however, it must be tirelessly conquered. The main driving force behind Topol's poetics is the confusion between resignation and the struggle that copies the circle, which represents a serious existential metaphor for the author. Considering Topol's authentic struggle, it will be crucial to uncover the dialogical (and ambivalent) narrator/ speaker relationship with the characters/ author's stylizations. I will be interested in which narrative ways the author aesthetically portrays his personal struggle in his various textual "I"s.