Teoretická část práce se zabývá konceptem všímavosti z perspektivy starodávné východní nauky Abhidhamma a z pohledu moderní psychologie. V tomto kontextu pozorujeme společné charakteristiky obou systémů a také jejich jisté odlišnosti. Novodobá historie pojmu všímavost je na půdě psychologie poměrně mladá, přesto s fenoménem pracovali již někteří klasičtí myslitelé. Dále uvádíme přehled definic všímavosti a jejích vlastností. S tím souvisí klinická aplikace všímavosti v psychoterapeutických přístupech založených na kultivaci všímavosti. Představíme účinné terapeutické faktory všímavosti a jejich souvislost s obecnými faktory psychoterapie. Empirická část sleduje vztah všímavosti k profesi psychoterapeuta. Kvantitativní výzkum zjišťoval rozdíly mezi hodnotami naměřenými dotazníkem Pěti aspektů všímavosti u vzorku psychoterapeutů a kontrolní skupiny humanitně orientovaných jedinců. Cílová skupina vykazovala velice významně vyšší úroveň všímavosti. Psychoterapeuti dosahovali signifikantně vyšší míry všímavosti na všech pěti škálách, které dotazník měřil. Nejvýraznější rozdíl se projevil v aspektu nehodnocení intrapsychického prožívání. Součástí studie bylo rovněž testování rozdílu úrovně všímavosti mezi jednotlivými psychoterapeutickými přístupy, které potvrdilo nulovou hypotézu o psychoterapeuticky interdisciplinární povaze všímavosti.Theoretical section of thesis pursues to concept of mindfulness from the perspective of Abhidhamma, an ancient eastern discipline, and from modern psychology point of view. In this context we observe some common features of both systems and also certain differences. Contemporary history of term mindfulness on the psychological ground is relatively brief, yet some clasical thinkers laboured with this phenomenon before. Than we introduce summary of definitions and attributes of mindfulness. It is related to clinical application of mindfulness in psychotherapeutical approaches based on mindfulness cultivation. We will present effective factors of mindfulness and its relation to common factors in psychotherapy. Empirical part monitors a relation between mindfulness and psychotherapist profession. Quantitative research looked into distinction between values measured by Five Facet Mindfulness Questionaire in sample of psychoterapists and control group o humanistic oriented individuals. The target group showed very significantly higher level of mindfulness. Psychotherapists achieved significantly higher degree of mindfulness in all five scales measured by questionaire. The most significant difference manifests nonjudgement intrapsychical experience facet. Testing difference level of mindfulness between particular psychotherapeutical approaches was also a part o study. It confirmed zero hypothesis about interdisciplinary nature of mindfulness.