Cílem mé práce bylo prozkoumat, zda těžká traumatická zkušenost ztráty vlastního dítěte může přinést kromě negativních také pozitivní prvky ve formě posttraumatického rozvoje u žen. Dalšími dílčími cíly bylo změřit depresivitu u těchto žen, zmapovat kvality jejich spánku, popsat některý ze symptomů objevující se v takto závažných životních situacích. Důležitým dílčím cílem, který je využitelný v praxi, bylo zmapování nejvhodnější formy sdělení, jak by měla být tato traumatizující událost oznámena rodičům. V této oblasti jsem obdržela doporučení přímo od žen, které touto zkušeností prošly. Výzkumné otázky se týkaly identifikace toho, co ženám nejvíce pomohlo a konkrétních prvků posttraumatického rozvoje. V teoretické části jsem čerpala jak z literatury z oblasti klinické psychologie, tak poradenství pro pozůstalé a posttraumatického rozvoje. Snažila jsem se také dohledat výzkumy zabývající se ztrátou blízké osoby a následnou situací se zaměřením na oblast posttraumatického rozvoje v zahraničních časopisech i knihách. Využila jsem i internetové zdroje. Jedná se o kvalitativní výzkum s využitím polostrukturovaných rozhovorů, Beckovy sebeposuzovací škály deprese BDI-II a nestandardizovaného sebeposuzujícího dotazníku TS-40. Mezi pozitivní prvky, které byly identifikovány a souvisejí s posttraumatickým rozvojem, patří pozitivní vnímání vlastního neštěstí, příklon ke spiritualitě, upevnění víry, zvýšení sebevědomí, zlepšení mezilidských vztahů, větší tolerance k druhým, neodkládání toho, co by ženy rády udělaly, ztráta strachu ze smrti a strachu o někoho, zpomalení životního tempa, žít tady a teď. Spánek u žen vykazoval špatnou kvalitu. U všech žen se objevil symptom vnímání zemřelé osoby po její smrti. Jako konkrétní prvky pro vhodné sdělování tragické zprávy ženy uvádějí: osobní formu, ne telefonicky, empaticky, s laskavým přístupem, od člověka, kterého znají a za účasti někoho dalšího z rodiny, možnost okamžitého využití služeb psychologa, oznámit co nejdříve, nabídka rozloučení se s dítětem, oznámit jasně, stručně a přímo. To, co ženám pomohlo zvládnout traumatizující situaci bylo: blízcí lidé, mluvení o traumatu, pláč, laskavost toho, kdo událost oznamoval, práce, sdílení zkušenosti s těmi ženami, které tuto zkušenost měly, vstřícnost zaměstnavatele, čtení knih, které byly tematicky zaměřeny na smrt, předtucha tragické události, vztahy s přáteli, povídání si v duchu se zemřelým, návštěvy hrobu a místa, kde se tragická událost stala, povídání o zemřelém, zaměstnat se čímkoliv, sdružení Dlouhá cesta, druhé dítě, které matku potřebuje, smysluplná práce, dát průchod momentálním emocím, vědomí, že jde o nezměnitelný stav, duchovní literatura, meditace a modlitby.The aim of my thesis was to investigate if difficult traumatic experience of losing the child can bring a positive addition to the negative elements in the form of posttraumatic growth in women. Other partial objectives were to measure depression in these women, to map the quality of their sleep, describe some of the symptoms appearing in such serious situations. Important goal, which is applicable in practice, is to map the most appropriate form of communication, how should this traumatic event be communicated to parents. In this area I received a recommendation directly from the women who had gone through this experience. Research questions related to the identification of what women found the most helpful and specific elements of posttraumatic growth. In the theoretical part I derived from both the literature in the field of clinical psychology and survivors' consultancy, as well as posttraumatic growth. I also tried to find the studies dealing with the loss of a loved one and following situation with a focus on posttraumatic growth in international journals and books. I also used internet resources. This is a qualitative research using semi-structured interviews, Beck Depression Scale BDI-II and nonstandardized questionnaire TS-40. Among the positive elements that have been identified and related to posttraumatic development, including positive perception of their own unhappiness, tendency to spirituality, strengthening their faith, increased confidence, improved relationships, greater tolerance for others, not postponing what the women would like to have done, loss of fear of death and fear of someone slowing down the pace of life, to live here and now. The women's sleep exhibited poor quality. All women experienced symptom of perception of deceased after his/her death. The women report these elements for appropriate communication of tragic news: personal form, not via phone, empathy, with kind of an approach from someone they know, participation of someone else from the family, the possibility of immediate use of the services of a psychologist, to announce as soon as possible, offer farewell to a child, announce clearly, concisely and directly. What helped the women to cope with the traumatic situation was: close people, talking about the trauma, crying, kindness of whoever announced the event, work, sharing experiences with women who had the same experience, employer's responsiveness, reading books that were thematically focused on death, premonition of the tragic event, relationships with friends, chatting with the deceased in one's thoughts, visits of the grave and the place where the tragedy happened, talking about the deceased, to engage in anything, Dlouhá cesta Association, the second child that the mother needs, meaningful work, give vent to momentary emotions, note that it is an unchanging state, spiritual literature, meditation and prayer.