Chlapci byli roku 1837 odvezeni z bývalého holandského Zlatého pobřeží (území současné Ghany) na dvůr holandského krále Viléma II. jako zástava jakési obchodní transakce mezi Holandskem a ašantským králem, jehož byl Kwasi synem. Zde vyrůstají jako "hosté" královské rodiny, vzděláváni a vychováváni až do dospělosti. Příběh, vyprávěný samotným zestárlým Kwasim, zachycuje situaci chlapců, kteří žijí v nejvyšších společenských kruzích, kde jsou však bráni pouze jako kuriozita. Zatímco vypravěč evropské prostředí přijímá, snaží se o asimilaci a bojuje se svou identitou, Kwame vnímá evropské prostředí jako nepřátelské a posléze se vrací do Afriky. Tam se však stává psancem, protože už zapomněl svůj rodný jazyk a nikdo ho nezná. Nakonec se nechá naverbovat do tamější jednotky holandské armády, v níž je však také cizí. Kwasi v dospělosti odchází na indonéské kávové plantáže, kde se marně snaží uspět. Protivníkem se mu zde stává rasismus a osobní zášť jednoho z bývalých spolužáků, který je zde jeho nadřízeným. Román, který je autorovým debutem, je inspirován skutečným příběhem. Je postkoloniálním zobrazením holandské koloniální minulosti, stal se překládaným bestsellerem, získal několik literárních cen a dnes je pokládán za klasiku holandské moderní literatury.Fiktivní memoáry ašantského prince Kwasiho, který byl spolu se svým bratrancem Kwamem v polovině 19. století vychováván v holandském Delftu. Román inspirovaný osudy skutečných postav.