Tato práce pojednává o vztahu lékaře a pacienta po právní stránce věci, řeší vývoj vztahu mezi lékařem a pacientem před a po roku 1989, soustředí se právní vztah, který mezi lékařem a pacientem vzniká včetně možných způsobů jeho vzniku, obsahové náležitosti takového právního vztahu a odpovědnost lékaře za způsobení újmy na zdraví pacientovi. V práci je rozebrána povinnost lékaře postupovat lege artis, povinnost poskytovat zdravotní péči jen na základě svobodného a informovaného souhlasu a povinnost vést řádně zdravotní dokumentaci. Za použití popisu a analýzy a místy i komparace v textu práce odpovídám na otázky, zda je vztah mezi lékařem a pacientem soukromoprávní či veřejnoprávní povahy, zda účinná právní úprava splňuje úroveň ochrany práv pacienta vyžadovanou Úmluvou o biomedicíně a jak se naplnění této úmluvy jeví v porovnání s předchozí právní úpravou. Dospěl jsem k závěru, že vztah mezi lékařem, coby poskytovatelem zdravotních služeb či zástupcem takového poskytovatele, a pacientem, je soukromoprávní povahy, což je výraznou změnou oproti stavu za předchozí právní úpravy, zejména před rokem 1989. Z této skutečnosti vyplývá ve většině případů i smluvní základ mezi lékařem a pacientem, což se projevuje zásadním způsobem na obsahu tohoto právního vztahu a následcích za jeho porušení v rovině občanskoprávní odpovědnosti, která je postavena ve většině případů na objektivní odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti. Samotné naplnění závazků plynoucích z Úmluvy o biomedicíně lze hodnotit oproti předchozí právní úpravě pozitivně, neboť pacientovi skýtá požadovanou úroveň ochrany.This thesis mainly discusses the legal aspect of the relationship between a doctor and his patient. It addresses the development of the doctor-patient relationship before and after 1989 with the focus on its legal elements, possible ways of its creation and also the essentials of such a relationship and the liability for causing health damage to the patient. The work also deals with the duty of a doctor to act lege artis, the obligation to provide health care on the basis of free and informed consent, and the obligation to keep health documentation up-to-date. Using the method of description, analysis and comparison, the thesis aims to answer the question whether the doctor-patient relationship has private or rather public nature, whether the active legislation complies with the level of protection of the patient´s, rights required by the Convention on human rights and biomedicine and how this Convention seems to be implemented in comparison with the previous legislation. I have concluded that the relationship between a doctor, as a provider of health care services or a representative of such a provider and a patient, has a private nature. That appears to be a considerable change in comparison with the previous state of the law, especially the legislation effective before 1989. In most cases the contractual basis between a doctor and a patient is derived from the effective state of legislation, which is manifested in an essential way, especially on the content of the legal relationship and the consequences of its violation in the plane of civil liability. Civil liability is mostly based on a strict liability for the breach of contractual obligations. The fulfillment of the obligations arising from the Convention on human rights and biomedicine can be evaluated positively compared to previous legislation, since the desired level of protection for the patient is provided.