Otázka týkající se touhy a možnosti přístupu rozvedených a znovu civilně sezdaných k přijímání svátostí, obsahuje více rovin k teologické, pastorační a lidské reflexi a není zdaleka tak jednoduchá, jakou by se na první pohled mohla jevit. Není tedy cílem této práce vyřešit problém vztahu rozvedených k možnosti přijetí svátostí. Záměrem je, bude-li to trochu možné, ujasnění vztahu mezi Bohem, který vždy jako první člověka oslovuje, sklání se k němu a nabízí mu obdarování ve formě svátostí a na druhé straně člověkem, který má svou kajícností a touhou po Božím obdarování odpovědět. Vycházíme zde předběžně z hypotézy, že kajícnost vždy nachází řešení konkrétního člověka, protože jde vstříc Božímu milosrdenství. Práce se zabývá vzájemným vztahem mezi manželstvím, rodinou a svátostmi, jak z pohledu dogmatické, tak i pastorální teologie. Dále spiritualitou a kajícností rozvedených a chce napomoci k většímu pochopení problematiky vztahu mezi těmi, jež touží po přijímání svátostí a církví. Kéž se tedy četba této práce stane impulsem k zamyšlení pro ty, kteří přesto, že žijí v nesvátostném manželství, touží po hlubším a vřelejším vztahu s Bohem. Analýza založená na kvalitativním výzkumu rovněž může přispět jako dílčí příspěvek k diskuzi pastorálních teologů a všech, kdo se pastorací manželů a rodiny zabývají v církevní praxi.