Number of the records: 1  

Der "unerschöpfte Tag" versus "All und Sterne": Dialektik der monistisch-dualistischen Erlösungsvisionen im Werk von Franz Janowitz

  1. Title statementDer "unerschöpfte Tag" versus "All und Sterne": Dialektik der monistisch-dualistischen Erlösungsvisionen im Werk von Franz Janowitz [rukopis] / Jaromír Czmero
    Additional Variant TitlesNenaplněný den" versus "vesmír a hvězdy": dialektika monisticko-dualistických osvobozujících vizí v díle Franze Janowitze
    Personal name Czmero, Jaromír (dissertant)
    Translated titleUnfullfilled Day" versus "Universe and Stars": dialectic of monistic-dualistic exculpatory visions in the work of Franz Janowitz
    Issue data2012
    Phys.des.325 s. plus 34 s. prilohy + 1 CD
    NoteVed. práce Jörg Krappmann
    Another responsib. Krappmann, Jörg, 1965- (thesis advisor)
    Another responsib. Univerzita Palackého. Katedra germanistiky (degree grantor)
    Keywords pražská německá literatura * monismus * dualismus * panteismus * gnóze * expressionismus * Prager deutsche Literatur (Prague German literature) * monism * dualism * pantheism * gnosticism * expressionism
    Form, Genre disertace dissertations
    UDC (043.3)
    CountryČesko
    Languageněmčina
    Document kindPUBLIKAČNÍ ČINNOST
    TitlePh.D.
    Degree programDoktorský
    Degree programFilologie
    Degreee disciplineNěmecká literatura
    book

    book

    Kvalifikační práceDownloadedSizedatum zpřístupnění
    00174672-910454237.pdf184.1 MB22.02.2012
    PosudekTyp posudku
    00174672-ved-666469594.pdfPosudek vedoucího
    00174672-opon-434665741.pdfPosudek oponenta

    Práce si klade za cíl představit život a dílo německy píšícího básníka Franze Janowitze (1892?1917), který se narodil v Poděbradech a strávil školní léta v Praze, kde se scházel se známými představiteli pražské německé literatury. Vedle Maxe Broda to byli hlavně Janowitzovi přátelé Franz Werfel a Willy Haas, ve stejnou dobu vzniká pevný přátelský svazek s významným vídeňským satirikem Karlem Krausem. Po čtyřech letech strávených na bojištích První světové války utrpěl Janowitz roku 1917 zranění, kterému krátce nato podlehl. Na podrobné zdokumentování všech známých fakt z autorova života navazuje přehled dosavadní vědecké činnosti týkající se autora a přehled publikování a recepce jeho děl. Druhou část práce tvoří komplexní analýza a interpretace jeho lyriky a prózy, konečně v závěrečné, třetí části je dílo autora vsazeno do kontextu německého literárního expresionismu, vůdčího uměleckého směru období let 1910?1920. Ve zvláštních kapitolách je provedeno srovnání Janowitze s Karlem Krausem a Franzem Werflem. Ukazuje se, že Janowitz na jedné straně čerpá z pramenů evropské kulturní tradice, ať už se jedná o biblickou či antickou mytologii, antickou filozofii (Platón) či německou novověkou filozofii (Kant) a literární klasiku se svými exponenty Goethem a Schillerem. V Janowitzově lyrice se tak vyskytují veskrze tradiční prvky, jako jsou např. rétorické figury, konvenční metaforické obrazy nebo rým. V próze je možné vysledovat zřetelný vliv soudobých osobností, především Karla Krause, Arthura Schnitzlera či z dnešního pohledu kontroverzního vídeňského filozofa Otty Weiningera. Na straně druhé ale Janowitz nachází svůj zcela vlastní básnický tón, který se snaží navázáním na aktuální diskurzy doby proniknout skrze svět jevů do vyšších sfér ?skutečného poznání?. Zvláště ve svých rannějších básních autor vychází z monistického chápání světa, které sdílí s Theodorem Fechnerem či Ernstem Haecklem. Tito filozofové do značné míry ovlivnili způsob myšlení na přelomu 19. a 20. století. V pozdějších básních ovšem Janowitz toto pojetí postupně opouští a přiklání se k dichotomnímu modelu, hledajícímu pozitivní protiklad k neutěšenému stavu pozemského světa v kosmicky inspirované transcendenci. Zřetelně zde vystupují paralely ke gnózi, pozdně antickému religióznímu proudu, který rovněž vychází ze striktního dualismu. Tyto představy o světě se nijak nevylučují s myšlenkami literárního expresionismu, často volajícímu po znovunastolení harmonického ?počátku?, a to i za cenu předcházejícího apokalyptického zániku světa. V neposlední řadě je u Janowitze reflektována role básníka jako zprostředkovatele mezi bohem a člověkem a vnímání pozemského bytí, které je neoddělitelně spojeno s kategorií času. Janowitz se zde dostává do blízkosti filozofie Sörena Kierkegaarda, který je od počátku 20. století stále silněji recipován zejména v německy mluvících zemích. Ze získaných poznatků je zřetelné, že autor je neprávem opomíjen, a to jak v odborných kruzích tak u široké čtenářské veřejnosti. Důkazem je absence jeho textů v reprezentativních básnických antologiích, kde by si své místo bezesporu zasloužil.The aim of this thesis is to present the life and work of poet Franz Janowitz (1892?1917) who wrote in German. He was born in the town of Poděbrady and his school days he spent in Prague, where he was meeting known representatives of Prague German literature. Besides Max Brod, also Fred Werfel and Willy Haas were Janowitz?s main friends. At that time he also made good friends with Karl Kraus, an important Viennese satirist. After four years he spent in the battlefields of the First World War he was seriously wounded and shortly after that he died. The detailed account of all known facts from author?s life is followed by the list of up to now publications about Janowitz and the list of his published works as well as information about their perception. Second part of the thesis involves complex analysis and interpretation of his lyric and prosaic works and in the last third part is Janowitz?s work put into the context of German literary expressionism, which was a leading art style in 1910?1920. In special chapters Janowitz?s works are compared to those of Karl Kraus and Franz Werfel. It is shown that Janowitz on the one hand takes from the sources of European cultural tradition, from biblical or ancient mythology, from ancient philosophy (Plato) or German philosophy (Kant), from literary classics like Goethe and Schiller. So Janowitz lyric poetry involves traditional elements, e. g. figures of speech, conventional metaphorical pictures or rhymes. In his prose clear influence of personalities can be found, especially of Karl Kraus, Arthur Schnitzler and according to present-day point of view also of controversial Viennese philosopher Otto Weininger. But on the other hand Janowitz finds his own poetic tone, in which he tries to react to actual topics in his era and to get through the world of phenomena into higher levels of ?real knowledge?. Especially in his early poems Janowitz comes from monistic comprehension of the world and he shares it with Theodor Fechner or Ernst Haeckel. These philosophers largely influenced the way of thinking at the turn of 19th and 20th centuries. Nevertheless, in his late poems Janowitz gradually leaves this attitude and tends to dichotomous model and looks for positive contrast to gloomy state of earthly life in cosmically inspired transcendence. Parallels to gnosticism are clearly seen here, i. e. late ancient religious stream, which also comes from strict dualism. These ideas of the world do not exclude the thoughts of literary expressionism, which often ask for re-establishment of harmonic ?beginning?, even at the price of previous apocalyptic destruction of the world. Last but not least, Janowitz represents a role of the poet as an intermediary between God and man, and reflects perception of earthy being, which is unseparably connected with category of time. In this Janowitz approaches philosophy of S?ren Kierkegaard, who was strongly received in German speaking countries at the beginning of the 20th century. It is clear from obtained information that Janowitz is wrongly being left out either in expert circles or among readers. It is proved by absence of his texts in representative anthologies of poems, where Janowitz, without question, should deserve his place.

Number of the records: 1  

  This site uses cookies to make them easier to browse. Learn more about how we use cookies.