Vznik čínského znakového písma se datuje do starověku. První písemné prameny pocházejí z doby kolem roku 1200 př. n. l. Tato písemná soustava, která dnes slouží k zápisu čínštiny, japonštiny a příležitostně i korejštiny, je do současnosti nejdéle soustavně používané písmo na světě. Před dvěma tisíci lety vznikl koncept dělení znaků čínského znakového písma do šesti kategorií. Nejproduktivnější z nich je kategorie tzv. fonogramů skládajících význam znaku z determinativu a fonetika. Problematice fonogramu je vesměs věnována pozornost hlavně ve vztahu k čínskému jazyku. V jazyce japonském tomu tak z různých důvodů nebývá. Tato práce se pokouší nalézt odpověď na otázku, jaká je výpovědní hodnota vztahu fonogramu a fonetika v moderní japonštině. Jejím cílem je proto analýza různorodosti čtení fonogramů v rámci stanoveného souboru frekventovaných znaků v rozsahu 2136 položek. V úvodní teoretické části se proto zaměřuje na původ a příčiny rozmanitosti sinojaponského čtení fonogramů, ke které pravděpodobně došlo nejednotným přejímáním znakového písma v několika vlnách z různých částí středověké Číny. V praktické části popisuje konkrétní podobu a četnost rozdílných čtení fonetik na základě analýzy, která bude provedena především za pomoci Nového etymologického slovníku Kadokawa. Výsledky poukáží na míru odlišnosti sinojaponského čtení fonetik jednotlivých fonogramů v moderní japonštině.Origins of Chinese characters date back to Ancient history. First written records come from the time around 1200 B.C. This writing system, which is nowadays used to write down Chinese, Japanese and seldom Korean language, is to this day the longest lasting script in uninterrupted use. The concept of dividing Chinese characters into six cathegories emerged 2000 years ago. The most prominent of the is so called phonograms, which consist of determinative and phonetic component. The subject of phonogram is mostly studied in context of Chinese language. In Japanese it is not so often for various reasons. This thesis attempts to answer the question how reliable the relationship of phonogram and phonetic component is in modern Japanese. Thus ,its mail goal is to analyse the diversity of phonograms' readings in the scope of a list containing 2136 frequently used characters. In the beginning the focus in on finding the reasons for such a diversity amongst adopted pronunciations of phonograms. Possible explanation lies in disorganized nature of adopting the chinese script in different times and from different places of medieval China. In the practical part, specific nature and frequency of varying pronunciations is being described based on analysis by New Character Origin. The end results demonstrate the degree of variety in pronunciation of each characters' phonetic component in modern Japanese.