UVA záření díky své nízké energii a dlouhé vlnové délce proniká do hlubších vrstev kůže, kde působí nepřímo masivní produkcí reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku (ROS a RNS). Při nedostatečnosti nebo překročení kapacity antioxidačních systémů může docházet oxidačnímu stresu, který se mimo jiné podílí na procesu předčasného stárnutí buněk. Schopnost antioxidačních systémů eliminovat ROS/RNS a zabránit oxidačnímu poškození rovněž klesá s postupujícím věkem. Existuje pouze omezený počet studií zabývajících se vztahem mezi stárnutím a resistencí lidského organismu vůči oxidačnímu stresu. Cílem této diplomové práce bylo i) porovnat senzitivitu lidských kožních fibroblastů izolovaných z kožních fragmentů od dospělých a dětských dárců vůči působení UVA záření během dlouhodobé kultivace, a ii) porovnat senescenci a vybrané parametry oxidačního stresu u fibroblastů opakovaně ozářených UVA světlem a buněk nevystavovaných UVA světlu během dlouhodobé kultivace. Z výsledků vyplynulo, že životaschopnost a proliferace fibroblastů je srovnatelná u buněk od dětských i dospělých dárců. U parametrů oxidačního stresu (hladiny ROS a GSH) bylo nalezeno odlišné chování obou typů buněk. Senescence u neozařovaných buněk narůstala s každou pasáží (délkou kultivace), zatímco u ozařovaných buněk byla minimální. U parametrů oxidačního stresu byl nalezen největší vliv UVA expozice na počátku experimentu a postupně se snižoval. Výsledky naznačují, že u kožních fibroblastů může docházet v průběhu dlouhodobé kultivace k adaptaci na působení UVA fotonů.UVA radiation, due to its low energy and long wavelength, penetrate deep to the skin and causes indirect damage via massive production of reactive oxygen and nitrogen species (ROS and RNS). When antioxidant systems have insufficient activity, or their capacity is exceeded, conditions of oxidative stress can occur. Oxidative stress may contribute among others to the aging process. However, the ability of antioxidant systems to eliminate ROS/RNS and prevent oxidative damage usually decrease with the increasing age. There is only a limited number of studies dealing with the relationship between aging and resistance to oxidative stress. The aim of this diploma thesis was i) to compare sensitivity of human dermal fibroblasts isolated from skin fragments obtained from adult and child donors to UVA radiation during long-term cultivation, and ii) to compare senescence and selected markers of oxidative stress in fibroblasts exposed repeatedly to UVA radiation and non-irradiated fibroblasts during long-term cultivation. Obtained results showed minimal difference between cells from adult´s and child´s donors in relation to cell viability and proliferation. In oxidative stress markers (ROS and GSH level) different behaviour between cell was found. Senescence in non-irradiated fibroblasts increased with increasing number of passage (time of cultivation), while in UVA exposed cells number of senescent cells was low. In oxidative stress markers the highest effect of UVA radiation was found at the beginning of experiment and then step by step decreased. The results suggest that human dermal fibroblasts can adapt to UVA-stimulated effects during cultivation.