Cílem studie bylo porovnat výsledky změn některých parametrů dolního zubního oblouku při použití dvou různých terapeutických strategií: techniky labiální straight-wire a lingvální 2-D. Hodnocení výsledků bylo prováděno komparací výstupů získaných měřením na kefalometrických snímcích a modelech zhotovených před léčbou a po ukončení aktivní fáze ortodontické léčby. Do souboru bylo zahrnuto celkem 50 pacientů (39 žen, 11 mužů). Jednalo se o pacienty s ukončeným růstem a diagnózou Angleovy I. třídy se stěsnáním, kteří byli rozděleni do dvou stejně početných skupin. Skupinu A tvořilo 25 pacientů (19 žen, 6 mužů) léčených lingvální metodou 2-D, skupinu B pak 25 pacientů (20 žen, 5 mužů) léčených labiální metodou straight-wire (systém Roth). Na kefalometrických snímcích byly měřeny změny v postavení dolních řezáků k linii A-Po a k mandibulární linii. Změny v transversální a sagitální rovině byly určeny proměřením jednotlivých sektorů zubního oblouku dvojrozměrných obrazů modelů. Zároveň byla porovnávána věková a gender skladba pacientů. Výsledky byly dále podrobeny dalšímu hodnocení prostřednictvím standardních statistických metod. Porovnání výsledků léčby v obou skupinách naznačuje, že obě metody vykazují při použití ve vhodných indikacích srovnatelné výsledky, přičemž metoda 2-D by mohla být plnohodnotným estetickým řešením pro dospělé pacienty.The aim of the prospective study was to compare the outcomes of orthodontic therapy using two different therapeutic strategies: the labial straight-wire (SW) technique and the lingual (2-D) technique on the lower dental arch. The results were evaluated through the comparison of outcomes obtained from measurements of cephalograms and casts obtained before and after the active phase of orthodontic treatment. The patient sample included 50 subjects (39 females, 11 males) with completed tooth growth and Angle Class I with crowding (no cases of extraction). The set was divided into two groups: group A, consisting of 25 patients (19 females, 6 males), who were treated with the lingual 2-D technique; and group B, consisting of 25 patients (20 females, 5 males), who were treated using the labial straight-wire appliance (Roth system). Changes in the position of the lower incisors to the A-Po and mandibular lines were measured using cephalograms. Changes in the transversal and sagittal planes were determined by taking measurements of individual sectors of the dental arch from 2D images of model casts. Standard statistical methods were used for the evaluation. Comparison of the therapy outcomes in both groups suggests that both methods (when used for appropriate indications) bring comparable results. The lingual 2-D technique also represents an aesthetically favorable solution for adult patients.