Cílem diplomové práce bylo porovnat intenzity zatížení při běžné chůzi a NW s vyvíjením mírného, středního a maximálního úsilí HKK za použití ukazatelů % VO2max, % TFmax a hodnot subjektivně vnímané intenzity zatížení (Borgova škála). Výzkumný soubor tvořilo 10 zdravých probandů, 5 mužů (BMI 22,70 ? 0,80, VO2max 62,68 ? 1,49) a 5 žen (BMI 22,71 ? 1,62, VO2max 44,1 ? 2,62) ve věkovém rozmezí 20-30 let. Testy proběhly na běžeckém ergometru za standardních laboratorních podmínek. Každému probandovi byla individuálně zvolena optimální rychlost (od 6,8 do 7,6 km?h-1). Každé měření proběhlo v časovém úseku 10 min. S výjimkou NW s vyvíjením maximálního úsilí HKK, které následovalo bezprostředně po 10 min NW s vyvíjením nízkého úsilí HKK v časové délce odvislé na fyzické kondici testovaného jedince (1,5 min ? 3 min). Každý proband se zúčastnil 12 měření: 8x chůze s holemi a 4x chůze bez holí. Pro vyhodnocení výsledků byly vybrány 2 sklony chodícího pásu a to 0 % a 10 %. Výsledky ukázaly, že při NW s vyvíjením nízkého úsilí HKK došlo ke statisticky nevýznamnému zvýšení spotřeby kyslíku o 3,3 % (tepové frekvence o 2,3 %) oproti chůzi bez holí. Naopak se hodnota spotřeby kyslíku statisticky významně zvýšila při NW s vyvíjením středního úsilí HKK o 8,1 % (tepová frekvence o 5,9 %) a při NW s vyvíjením maximálního úsilí HKK o 9 % (tepová frekvence o 10 %) oproti chůzi bez holí. Subjektivně vnímané úsilí se statisticky významně změnilo pouze při NW s vyvíjením maximálního úsilí HKK. Z uvedených výsledků vyplývá, že lze NW doporučit jako vhodnou pohybovou léčbu interních pacientů, kteří chtějí pozitivně ovlivnit svůj kardiovaskulární a metabolický systém. Součástí práce bylo také aspekční zhodnocení chůze bez holí a NW jednoho probanda, vybraného na základě nálezu kineziologického vyšetření, které bylo zpracované ve formě kazuistiky.The aim of this thesis is to compare intensity of common loading during ordinary walking and NW with generating low, medium and high upper limbs effort at use of indicators % VOmax, % HRR and values subjectively percepted loading intensity (Borg´s rating). The experimental set consisted of 10 healthy probands, 5 men (BMI 22.70 +- 0.80, VO2max 62.68 +- 1.49) and 5 women (BMI 22.71 +- 1.62, HRR 44.1 +- 2.62), age range of 20-30 years. The tests took place on runner´s ergometer at standard laboratory conditions. Optimum speed was selected to each proband (6.8 - 7.6 kms per hour). Each measurement took place at time interval of 10 minutes, with exception nordic walking with generating maximum effort, which followed immediately after 10 minutes nordic walking with generating low upper limbs effort in time length dependent on proband´s condition (1.5 - 3 min.). Each proband underwent 12 measurements: 8 times walk with the poles and 4 times without the poles. To evaluate the results two slopes of runner´s band were selected, namely 0 % and 10%. The results proved that at nordic walking low effort upper limbs statistically insignificant increase in oxygen consumption of 3.3 % was recorded (pulse rate of 5.9 %) compared to walking without the poles. On the contrary the value of oxygen consumption statistically significantly increased at nordic walking with generating medium upper limbs effort of 8.1 % (pulse rate of 5.9 %) at nordic walking with generating maximum upper limbs effort of 9 % (pulse rate of 10 %) compared to walking without poles. Subjectively percieved effort statistically significantly changed only at nordic walking with generating maximum upper limbs effort. It arises from the results that it is possible to recommend nordic walking as a suitable motoric treatment of internal patients, who want to influence their cardiovascular and metabolic systems. Aspect evaluation of walking without the poles and nordic walking of one proband, selected on the basis of kinesiology examination medical finding, which was processed in the form of a case report, is a part of this work.