Zobrazení výrazné historické osobnosti ve filmu, jako je Karel IV., s sebou nese jisté specifikum práce, kdy je nakládáno s již zformulovaným historickým předobrazem. Tématem zobrazení tohoto panovníka v kinematografii se částečně zabýval Petr Kopal ve svých textech. Stěžejním mu byl snímek Noc na Karlštejně (1973), ve kterém zobrazení tohoto panovníka, vnímá jako parafrázi k Palackého výkladu dějin a Slasti Otce Vlasti (1969), který pokládá za odtrhnutí od tradičního zpracování. Na vytvoření určitého typu povědomí o jeho osobnosti, se ovšem podílel ve značné míře už sám Karel IV., vytvořením autobiografického díla Vita Caroli, čímž se Kopalův výrok stává sporným. Jak ukázala tato práce, i ve filmech dokážeme nalézt podobnosti s touto autobiografií. K výše zmíněným filmům je připojen i nejnovější snímek Hlas pro římského krále (2016).The depiction of a significant historical figure in a film such as Charles IV brings with it a certain specificity in approach, where working with an already formulated historical image is treated. The topic of the depiction of this monarch in cinema was partly dealt with by Petr Kopal in his texts. The central film for him was Noc na Karlštejně (1973), in which he perceived the depiction of this monarch as a paraphrase of Palacký's interpretation of history, and Slasti Otce Vlasti (1969), which he considered a break from the traditional treatment. However, to a large extent Charles IV himself had already contributed to a certain type of awareness of his personality by producing the autobiographical work Vita Caroli, which renders Kopal's statement moot. As this thesis has shown, we can also find similarities with this autobiography in films. In addition to the aforementioned films, the most recent film Hlas pro římského krále (2016) is also included.