Práce se zabývá analýzou vztahu člověka k jeho domovu v prostředí horských samot. Pozornost je v ní věnována zejména interpretaci dynamiky životní dráhy lidí, kteří se na samoty přestěhovali z měst (věnuje se však také starousedlíkům). Teoretická část práce definuje prostor samot pomocí kritické reflexe diskurzu rurální sociologie, humánní geografie a nereprezentativních teorií. Ke konstrukci dat byla použita technika narativního rozhovoru v rámci designu biografické metody. Výsledky výzkumu jsou prezentovány formou popisu pěti základních narativních archetypů, vyjadřujících proměny identit participantů v průběhu jejich rezidenční zkušenosti s životem na samotě. Narativní analýzu doplňuje popis procesu interakce mezi prostředím a subjektivitou rezidentů samot s využitím teorie affordance.Thesis is based on the analysis of the relationship between people and their home in the environment of mountain solitude. Attention is paid in particular to the interpretation of the life-cycle dynamics of people who have moved from towns to solitude (but it also deals with the old residents). The theoretical part defines mountain space itself by means of critical reflection of discourse of rural sociology, human geography and nonrepresentative theory. The narrative interview technique was used in the design of the biographic method to construct the data. The results of the research are presented in the form of a description of five basic narrative archetypes, expressing changes in identities of participants during their residential experience of secluded life. The narrative analysis is complemented by a description of the process of interaction between the environment and the subjectivity of residents alone, using the affordance theory.