Některé studie poukazují na signifikantní změny subjektivní časové zkušenosti u deprese a mánie, což naznačuje možnost jejího využití v diagnostice. Cílem studie je ověření jak těchto změn, tak možností využití v rámci screeningu afektivních poruch. Výzkumný vzorek tvoří 3 experimentální skupiny ? depresivní, manická a kontrolní. Celkem bylo prezentováno 10 kvalitativně odlišných zvukových podnětů o standardní délce trvání 60 s. Metodou verbálního odhadu byly snímány jak retrospektivní odhad délky trvání intervalu, tak retrospektivní odhad rychlosti plynutí času. Dále byly administrovány Nemocniční škála úzkosti & deprese a Altmanova škála mánie. Data byla analyzována metodami neparametrické statistiky. Výsledky poukazují na stabilní, i když ne signifikantní, tendenci k relativnímu nadhodnocení délky intervalu u obou klinických skupin oproti kontrolní skupině napříč celým podnětovým spektrem. Odhad délky trvání intervalu také signifikantně koreloval s oběma sebeposuzovacími škálami. Odhad rychlosti plynutí času naproti tomu ani nerozlišoval mezi skupinami, ani nekoreloval se sebeposuzovacími škálami, což poukazuje na větší rozlišovací schopnost odhadu délky trvání intervalu.Several studies revealed significant alterations of subjective time experience in depression and mania, implying possibilities of use in diagnostics. The objective of this study is to test both the suggested alterations and the potentiality of subjective time experience for affective disorders screening. The research sample consists of 3 experimental groups ? depressed, manic and control group. 10 qualitatively different sound stimuli of standard duration (60 sec) were presented. Using a method of verbal estimation, retrospective time-duration and time-passage judgment were measured. Hospital Anxiety & Depression Scale and Altman Self-Rating Mania Scale were also administrated. Data were analyzed by means of non-parametric statistics. The results show stable (although not significant) tendency to relative time duration overestimation in both clinical groups compared to controls through the whole stimuli spectrum. Time duration judgment also significantly correlated with both self-rating scales. As for the time passage judgment, neither differences among groups, nor correlations with self-rating scales were found, indicating greater differentiating power of time duration estimation.