Cílem této práce bylo porovnání výskytu horního zkříženého syndromu u silničních a horských cyklistů. Testovaný soubor obsahoval celkem 30 cyklistů, z toho 10 silničních, 10 horských cyklistů a doplněn byl 10 rekreačními cyklisty. U výzkumného souboru byly vyšetřovány svaly s tendencí k oslabení a ke zkrácení patřící do obrazu horního zkříženého syndromu. Pro vyšetření těchto svalových skupin bylo použito měření dle Jandy. Dále byl goniometrií zjišťován pohybový rozsah v kloubních segmentech, u kterých je předpokládáno omezení pohybu vlivem svalového zkrácení. Výsledky těchto vyšetření byly vyhodnoceny a mezi jednotlivými skupinami porovnány. Nejmenší svalovou sílu vykazoval m. serratus anterior a to napříč všemi skupinami. Nejvíce zkráceným svalem v této práci byl m. pectoralis major především jeho dolní část a m. trapezius. Nejvíce omezeným pohybem byla dle goniometrického vyšetření abdukce v ramenním kloubu. Horní zkřížený syndrom byl prokázán u 9 cyklistů, z toho u 4 rekreačních, 3 silničních a 2 horských. Z práce vyplývá, že výskyt horního zkříženého syndromu není vázán na druh cyklistiky.The main aim of this thesis was the comparison of incidence of the upper cross syndrome muscle imbalance among road, mountain, and free-time cyclists. A group of 10 road, 10 mountain and 10 free-time cyclists was chosen for this research. Muscles that tend to be weakened or shortened within the upper cross syndrome were examined in this thesis. Mr. Janda methods were used to examine these muscles. Further, goniometric measurement was used to discover the range of motion in joint parts that are expected to be limited due to the muscle shortening. The results of these measurements were evaluated and compared among all the groups. The weakest muscle across all the groups was m. serratus anterior. The most shortened muscle was m. pectorialis major especially in its lower part and m. trapezius. The shoulder joint abduction was the most limited movement. The upper cross syndrome was proved by 9 tested cyclists where 4 belong to the free-time cycling group, 3 to the road and 2 to the MTB cycling groups. This research shows that the incidence of the upper cross syndrome is not bound by the kind of cycling.