Molekula DNA je neustále pod útokem mnoha poškozujících faktorů tvořících různé chyby, které mohou způsobit rozvoj mnoha onemocnění, mimo jiné i rakoviny. Buňky však mají mechanismy, jak tyto chyby eliminovat a opravit. Těchto mechanismů je několik a jsou navzájem propojené, přičemž jejich mutace vedou k rozvoji dalších onemocnění a specifických druhů rakovin. Poškození DNA se však dá i využít pro léčebné účely, kdy genotoxická léčiva využívají nefunkčních DNA opravných systémů v rakovinných buňkách (tím vzniká specificita a nejsou toxické pro zdravé buňky; Hosoya a Miyagawa, 2014) a navozují apoptosu a tím zpomalení či úplné zastavení růstu tumoru. Takovéto genotoxické léčivo je i PARP inhibitor olaparib, který již byl schválen pro klinické použití a YM155, který byl dříve pokládán za inhibitor survivinu a v klinických testech selhal, stále s ním však probíhá výzkum, jelikož se ukazuje, že jeho efekt je mnohem komplikovanější (kromě dalších vlivů přímo indukuje poškození DNA; Glaros et al., 2012) a stále představuje slibnou látku pro boj s rakovinou.Molecule of DNA is constantly under attack by many damaging factors that creates various errors, that can cause the development of many diseases, including cancer. However cells have mechanisms for elimination and repair of these errors. There are several types of these mechanisms, they are connected and their mutations lead to development of other diseases and specific types of cancer. DNA damage can also be used for therapeutic purposes, genotoxic drugs use defective DNA damage repair systems in cancer cells (this cause specificity of these drugs, because they are non-toxic to normal healthy cells; Hosoya and Miyagawa, 2014) and induces apoptosis and thus slows or complete stops tumor growth. Such genotoxic drug is the PARP inhibitor olaparib, which has already been approved for klinical use, and YM155, which was previously considered as the inhibitor of survivin and has failed in clinical trials, but its research is still ongoing, because it is now clear, that its effect is more complicated (among other effects it directly induces DNA damage; Glaros et al., 2012) and is still a promising substance for cancer treatment.