Přímý účinek evropského práva je jedním z principů, jímž se vymezuje postavení evropského práva ve vnitrostátních právních řádech jednotlivých členských států. Princip přímého účinku není stanoven ve zřizovacích smlouvách, ale je vyvozen a formulován Soudním dvorem v příslušných rozhodnutích. Soudní dvůr formuloval daný princip k zacelení mezer primárního práva Evropské unie. Teoretické jádro principu přímého účinku práva Evropské unie v členských státech je obsaženo v rozhodnutí Soudního dvora ve věci Van Gend en Loos. Toto rozhodnutí je považováno za základ doktríny přímého účinku. Právní akty požívající princip přímého účinku přímo zakládají jednotlivcům práva a povinnosti, která jsou vynutitelná před vnitrostátními soudy členských států. Podmínky, které Soudní dvůr stanovil, se však liší v závislosti na tom, zda se jedná o přímý účinek ustanovení primárního práva, sekundární právní akty nebo mezinárodní smlouvy, jejichž jednou ze smluvních stran je Evropská unie. Jednotlivé podmínky pro přiznání principu přímého účinku pak postupně judikoval ve svých rozhodnutích. Za základ lze považovat Van Gend en Loos formuli, která stanovuje obecná kritéria nezbytná pro vznik přímého účinku. Soudní dvůr svým rozhodnutím není vázán absolutně. To znamená, že danou problematiku postupem času může přehodnotit jinak. Samozřejmě, že právo i názory Soudu se v čase mění a přizpůsobuje se vývoji společnosti a tak nepochybně i princip přímého účinku může být dále zpřesňován a přizpůsobován budoucímu vývoji evropského práva. Lze říci, že dnes je princip přímého účinku jednotlivými členskými státy všeobecně uznán. Přímý účinek evropského práva je jedním z principů, jímž se vymezuje postavení evropského práva ve vnitrostátních právních řádech jednotlivých členských států. Princip přímého účinku není stanoven ve zřizovacích smlouvách, ale je vyvozen a formulován Soudním dvorem v příslušných rozhodnutích. Soudní dvůr formuloval daný princip k zacelení mezer primárního práva Evropské unie. Teoretické jádro principu přímého účinku práva Evropské unie v členských státech je obsaženo v rozhodnutí Soudního dvora ve věci Van Gend en Loos. Toto rozhodnutí je považováno za základ doktríny přímého účinku. Právní akty požívající princip přímého účinku přímo zakládají jednotlivcům práva a povinnosti, která jsou vynutitelná před vnitrostátními soudy členských států. Podmínky, které Soudní dvůr stanovil, se však liší v závislosti na tom, zda se jedná o přímý účinek ustanovení primárního práva, sekundární právní akty nebo mezinárodní smlouvy, jejichž jednou ze smluvních stran je Evropská unie. Jednotlivé podmínky pro přiznání principu přímého účinku pak postupně judikoval ve svých rozhodnutích. Za základ lze považovat Van Gend en Loos formuli, která stanovuje obecná kritéria nezbytná pro vznik přímého účinku. Soudní dvůr svým rozhodnutím není vázán absolutně. To znamená, že danou problematiku postupem času může přehodnotit jinak. Samozřejmě, že právo i názory Soudu se v čase mění a přizpůsobuje se vývoji společnosti a tak nepochybně i princip přímého účinku může být dále zpřesňován a přizpůsobován budoucímu vývoji evropského práva. Lze říci, že dnes je princip přímého účinku jednotlivými členskými státy všeobecně uznán.The direct effect of European law is one of the principles which defines the status of European law in national legal systems of the member states. The principle of direct effect is not specified in the founding treaties but is deduced and formulated by the Court in the relevant decisions. The Court formulated the principle to close up the gaps of the primary law of the European Union. The theoretical core principle of direct effect of EU law in member states is included in the decision of the Court in the Van Gend en Loos case. This decision is considered the cornerstone doctrine of direct effect. Acts enjoying the principle of direct effect directly constitute rights and obligations of individuals, enforceable before national courts. The conditions which the Court specified, however, vary depending on whether it is a direct effect of provisions of primary law, secondary legal acts or international agreements to which one of the contracting parties is the European Union. Each condition for granting the principle of direct effect was gradually determined in the decisions of the Court. Van Gend en Loos formula is considered to be the basis setting out general criteria necessary for the emergence of direct effect. The Court is not absolutely bound by its decisions. This means that the issue can be revised over time. Of course, the law and the Court opinions have changed over time and adapt to the evolution of society as well as, undoubtedly, the principle of direct effect may be further refined and adapted to the future development of European law.