Práce se venuje liturgickému pohledu na slavení svátosti pomazání nemocných, které je pro nemocného úcinnou posilou v jeho nelehké situaci. Pozornost je venována historickému pozadí vývoje této svátosti. Je poukázáno na skutecnost, že slavení svátosti v církvi vychází z biblických korenu. Velkou roli pri slavení této svátosti sehrávají vnejší znamení, která naznacují Boží milost, jež skrze ne pusobí. Zvláštní místo zde má olej, ten je z bežného lécebného prostredku povýšen na materii svátosti. Skrze udílení této svátosti je posvecována i veškerá lidská cinnost, která smeruje k uzdravení nemocného. V kontextu celé medicíny se tak tato svátost stává úcinným a velmi významným doplnením všech lécebných postupu.The thesis deals with the liturgical perspective of the sacrament of the anointment of the sick, which is for the sick the effective support and enforcement in a difficult situation. The historical context of the development of this sacrament is presented. The biblical roots of this sacrament are presented and explored. The important role in this sacrament play external and material signs, which refer to the grace working through these signs. The oil has a special role, from the common mean of healing, it is raised to the material of sacrament. Through this sacrament all human activities striving to achieve the healing are sanctified. Within the context of medicine this sacrament becomes a very important completion of all therapeutic approaches.