Tato práce má za cíl efektivitu rehabilitačního programu (RP), který se provádí na základě metodiky REPADO vyvinuté v rámci stejnojmenného projektu realizovaného pro Ministerstvo vnitra Centrem dopravního výzkumu v.v.i. v letech 2010 - 2015. Zde je vyhodnocena efektivita tohoto programu (kurzu), který od roku 2014 provozuje na základě metodiky REPADO Centrum dopravního výzkumu v.v.i. Evaluace probíhala pomocí tří dostupných zdrojů dat - hodnotícího dotazníku pro klienty, rozhovorů s lektory kurzů a teoretického vyhodnocení metodiky. Tedy se jedná o subjektivní pohled zúčastněných aktérů doplněný o zjištění a porovnání, nakolik realizace RP vychází ze zamýšleného teoretického zakotvení v metodice a z doporučení pro tvorbu RP ze zahraničí. Jelikož RP probíhaly skupinovou formou, evaluace se týká této formy. Výzkumné cíle práce tak jsou 1) Zjistit a popsat, jak hodnotí RP řidiči, kteří jej absolvovali, a lektoři, kteří jej vedli; 2) Popsat a analyzovat teoretické zakotvení RP. Na základě toho pak zhodnotit, zda existují důvody domnívat se, že skupinový RP postavený na metodice REPADO bude adekvátně snižovat recidivu. V tomto výzkumu je částečně použita vlastní metodologie, respektive je využita metodologie z podobných evaluačních studí a upravena dle kontextu programu REPADO. Obecně vychází metodologie z aktuální literatury a předchozích evaluačních projektů. V souladu s účelem evaluace je jako metodologický rámec práce zvolena procesní evaluace, která je zapotřebí pro teoretické vyhodnocení. Vzhledem k potřebě spojit teoretickou (vědeckou) a praktickou evaluaci byla zvolena kombinace strategických přístupů "scientific-experimental model (teoretická evaluace) a participant-oriented model (evaluace na základě hodnocení účastníků), přičemž v konkrétní podobě se jedná o kombinaci "theory-driven evaluation" a "realist evaluation". Co se lektorů týče, program se vyhýbá známým úskalím (lektoři z řad policistů, autoškol či sociálních pracovníků) a zařazuje ověřená kritéria pro adekvátní kvalifikaci (vzdělání, zkušenost s cílovou populací). V oblasti formy a struktury programu odpovídá REPADO doporučením empirických i teoretických studií. Zavádí standardní supinovou formu s adekvátní časovou dotací a počtem setkání a umožňuje kombinování s individuálním přístupem. Staví na literaturou preferovaném modulovém systému s integrací hlavních účinných faktorů. V rámci teoretického zakotvení vychází program ze základního rámce GDE s cílem dosáhnout postojové změny ve směru větší sebereflexe a zodpovědnosti. Zaměření na postojovou změnu vychází jednak z empirických a evaluačních studií, a jednak z teoretických konceptů v dopravní psychologii (TRA, TPB). Jako nástroj pro zprocesování této změny je používán model TTM a HAPA. Pro naplňování a posun mezi jednotlivými fázemi či myšlenkovými nastaveními jsou využívány psychologické, terapeutické, poradenské a edukační nástroje (například koncepty cognitive dissonance a active rehearsal, vzdělávání v oblasti alkoholu, boření mýtů či morálních zdůvodňování). Specifikem programu jsou moduly zaměřené na zvýšení soucitu a empatie. Na základě teoretické evaluace tedy lze konstatovat, že metodika REPADO je z teoretického hlediska v souladu s aktuálním state of the art. Evaluace klientů ale nepřinesla předpokládaný posun ve sledovaných oblastech. Na základě teorie bylo předpokládáno, že absolvování programu by mělo mít u klientů za následek změnu v hodnocení významnosti vlivu faktorů z jednotlivých úrovní GDE. U prvních dvou úrovní by měla významnost klesnout a třetí vzrůst. Výsledky analýz odpovědí klientů ukazují, že k žádné signifikantní změně či posunu nedošlo, zejména z důvodu obecně používaného extrémního hodnocení, které neumožňovalo rozlišování. Postojový dotazník tohoto typu tedy zřejmě není vhodným nástrojem pro měření posunu v postojích klientů.This thesis aims to describe and evaluate the effectiveness of a rehabilitation program (RP) developed on the basis of the REPADO method. The RP has been delivered by the Transport Research Center (TRC) since 2004, but no formal evaluation had been conducted prior to this project. The evaluation was performed using qustionnaire, interview and theoretical evaluation. The datasets thus were based on self-report questionnaires completed by clients, interviews with rehabilitation programmes (RP) lecturers, and a theoretical assessment. Since this is the first time the RP has been administered in the Czech Republic, it is not possible to evaluate its long-term effectiveness in terms of recidivism reduction - this requires further long-term follow-up research. Instead, we evaluated it on other aspects: the ease with which the program is delivered; the degree to which it responds to the needs of the clients, lecturers and authorities; and its short-term impact on driving-related behaviors. This thesis attempts to explain if, how, and why REPADO works in terms of these criteria. As a theoretical assessment we performed a process evaluation; specifically, to combine both theoretical and practical evaluations, we employed strategic approaches, the scientific-experimental model, and a participant-oriented model (evaluation based on participants´ assessment). This allowed us to achieve a combination of theory-driven evaluation (TDE) and realist evaluation (RE). On the basis of this evaluation, it can be concluded that our REPADO based RP was effective at altering behaviour, providing a driver rehabilitation program that is well-grounded theoretically. Furthermore, in terms of the selection process for lecturers, REPADO includes validated criteria for adequate qualifications (e.g., education, experience with the target population), while avoiding known weaknesses in other forms of rehabilitation (e.g., appointing police officers or social workers). In terms of form and structure of the program, REPADO is in line with recommendation of empirical and theoretical studies. Our RP introduces a group format that permits a sufficient amount of rehabilitation time and number of sessions, and combines group sessions with an individualized approach. REPADO presents a modularized system that is based on the current literature, integrating primary factors of rehabilitation programs shown effective at reducing recidivism. The theoretical foundation of the program is based on the GDE framework, which aims to achieve changes in attitudes towards driving together with greater self-reflection and responsibility. This focus on attitudinal change is based on both empirical evaluation studies and theoretical concepts in traffic psychology (TRA, TPB). TTM and HAPA are used as tools to proces this change. To achieve changes in the attitudes or mind settings of clients, we administered psychological, therapeutic, counseling, and educational tools (e.g., concepts of cognitive dissonance and active rehearsal, education related to alcohol misuse, abolishing myths and promoting moral reasoning). Specific techniques and procedures were subsequently applied in line with personalities of our clients and the nature of their specific offenses. Modules designed to increase compassion and empathy were unique features of the RP. The results of our theoretical evaluation suggest that the REPADO methodology is in line with the current state of the art. An evaluation of the RP by clients did not show the expected shift in monitored areas, however. Theoretically, completion of the program should lead to changes in assessment of significance of influencing factors from individual GDE levels. Our results show that this was not the case - no significant change was detected. This is likely due a ceiling effect, however, suggesting that questionnaires are suboptimal for measuring attitudinal changes in this population of clients.