| Note | Onemocnění čočky oka, při němž dochází ke ztrátě její průzračnosti s postupným zhoršováním zraku. K. se dělí podle různých kritérií. Podle vývoje je k. stacionární (obv. vrozená) nebo progresivní. Podle doby vzniku může být k. vrozená či vznikající v mládí (juvenilní) či ve stáří (senilní). Další dělení je podle oblasti čočky, která je postižena (u senilních katarakt oblast kortikální či nukleární, u vrozených mohou být zákaly postihující celou čočku, či jen některé oblasti, zejm. pouzdra), podle stupně vývoje zákalu (nezralá, zralá, přezrálá k.), podle příčin. K příčinám patří poškození během vývoje plodu (toxicky, infekčně, např. rubeola), vrozené syndromy či metabolické poruchy (galaktosemie), onemocnění či traumata oka (zejm. recidivující, např. uveitidy, glaukom, amotio retinae, silná myopie), celková onemocnění (zejm. diabetes, dále např. kožní choroby, tetanus), působení zevních fyzikálních faktorů (ionizační záření, infračervené záření, sideróza, chalkóza). Obecným příznakem je zhoršení zraku, který však může zůstávat neporušen u některých vrozených a neprogredujících katarakt. Léčbou k. narušující zrak je ve vhodné době provedená extrakce oční čočky s její náhradou (brýle, kontaktní či intraokulární čočka). (cit. Velký lékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )
|
|---|
