Diplomová práce se zabývá problematikou důkazního standardu při prokazování (ne)platnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše ve světle nálezu Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 173/13. Cílem této práce je zejména za pomoci analýzy vybraných rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu objasnit, zda byl v judikatuře Nejvyššího soudu opravdu stanoven tak vysoký důkazní standard, jež shledal Ústavní soud ("bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti" či za skutkových okolností, které umožňují učinit "zcela jednoznačný skutkový závěr"). V této práci jsem si stanovil jako hlavní výzkumnou otázku: Platí, že se Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 dostatečně vypořádal s vývojem dosavadní právní nauky, rozhodovací a legislativní praxí v České republice, přičemž svými závěry, které neučinil na základě anglosaské doktríny, nezavedl tzv. objektivní teorii míry důkazu a neodchýlil se tímto výše citovaným nálezem od své vlastní dosavadní judikatury? Stranou však nezůstávají ani další související aspekty této problematiky, jako je například otázka samotného účelu civilního procesu a povahy institutu míry důkazu, požadavku na tvorbu vnitřního přesvědčení soudce či znalecké posudky. Dospěl jsem k závěru, že v judikatuře Nejvyššího soudu takto vysoký důkazní standard stanoven nebyl, avšak jsem shledal i nevhodným použití důkazního standardu, jež stanovil Ústavní soud ("vysoká míra pravděpodobnosti").The thesis deals with the issue of the standard of proof in proving of (in)validity of legal acts of the person acting in a mental disorder in the light of the Constitutional Court judgment case number I. ÚS 173/13. The aim of this thesis is to clarify through the analysis of selected decisions of the Supreme and Constitutional Court whether such a high standard of proof, that the Constitutional Court found ("without any trace of probability" or in circumstances allowing the court to make a "completely unambiguous factual conclusion"), was in judicature of the Supreme Court really prescribed. In this thesis, I set main research question worded as follows: Is it true that the Constitutional Court in its judgment case number I. ÚS 173/13 dealt with the development of existing legal doctrine, decision-making and legislative practice in the Czech Republic sufficiently, whereas due to its conclusions, which were not based on the Anglo-Saxon doctrine, Constitutional Court did not implement the so-called objective theory of the degree of proof and did not diverge from its own previous judicature by the above cited judgement? Other related aspects of this issue, such as the question of the purpose of civil proceedings, nature of the degree of proof, requirement to create of internal conviction of a judge or expert opinions, are also in focus of this thesis. In the end I concluded, that such a high standard of proof in the judicature of the Supreme Court was not implemented, however I also found improper to use the standard of proof introduced by the Constitutional Court ("high degree of probability").