Autor hájí tezi, že stranou náboženské zkušenosti je vyloučeno (ve smyslu tzv. psychologické nemožnosti), aby bylo evidentní, že učení o Trojici je logicky možné. Učení o Trojici se chápe jako propozice, že existuje právě jeden Bůh, ale přitom tři osoby, z nichž je každá Bohem. Je učiněn závěr, že je vyloučeno, aby nezávisle na náboženské zkušenosti bylo evidentní, že: učení o Trojici je pravdivé; křesťanství je pravdivé; učení o Trojici je logicky možné; křesťanství je logicky možné; učení o Trojici má nenulovou logickou pravděpodobnost (vzhledem ke všemu, co je evidentní); nebo že křesťanství má nenulovou logickou pravděpodobnost. Jsou poskytnuty odpovědi na námitky proti užitým principům logické pravděpodobnosti. Autor neřeší otázku, zda jsou učení o Trojici, křesťanství či jejich logická možnost epistemicky justifikované nebo dobře zdůvodněné.The author defends the thesis that, apart from religious experience, it cannot be evident (in a defined sense of psychological impossibility) that the Trinity doctrine is logically possible. The Trinity doctrine is understood as the proposition that there is just one God but three persons each of which is God. It is concluded that none of the following claims can be evident independently of religious experience: the Trinity doctrine is true; Christianity is true; the Trinity doctrine is logically possible; Christianity is logically possible; the Trinity doctrine has non-zero logical probability (with respect to all that is evident); Christianity has non-zero logical probability. Replies are provided to objections against the employed principles of logical probability. The author leaves as undecided whether the Trinity doctrine, Christianity, or their logical possibility are epistemically justified or well-argued.