Mikuláš Kusánský rozhodně patří mezi nejvýznamnější myslitele pozdního středověku. Jeho vysoká pozice v rámci církevní hiearchie nám dává jedinečnou šanci zkoumat vztah mezi jeho teoretickými myšlenkami a jejich praktickými výsledky. V první části práce jsou představeny základy Kusánského pojetí náboženské tolerance z jeho dvou významných prací na toto téma, De pace fidei a Cribratio Alkorani. Přes mnoho rozdílů v obou dílech Kusánský zastává stejnou klíčovou myšlenku, která se dá shrnou do velmi dobře známé fráze una religio in rituum varietate. Tento koncept má úzkou návaznost na Kusánovu metafyziku a jeho hlavním účelem je ukončení válek z náboženských příčin. Kusánus chce najít nové společné náboženství s tolerantním přístupem k různým obřadům, ale přísně se držící základních principů víry. Druhá část práce potom zkoumá Kusánovo uplatnění těchto idejí vůči dvěma významným náboženským skupinám těch dob - židům a českým utrakvistům.Nicholas of Cusa is definitely one of the foremost thinkers of the late medieval period. His high position in the eccelatical hiearchy give us unique opportunity to track relationship between his teoretical ideas and their practical oucomes. In the first part, this thesis presents the basic concept of Cusas religious tolerance in Cusa's two major works on this subject, De pace fidei and Cribratio Alcorani. Despite differencies in both works, Cusa still holds same basic idea, which can be summarized into well known phrase una religio in rituum varietate. This concept is closely tied to Cusanus metaphysics and its main purpose is to end wars from religious reasons. Cusanus intends to build new common religion, with tolerant attitude to different rites, but strict according to basic principles of faith. Second part examines Cusa's application of this tolerant idea in his political activities towards two major religius minorities of his times ? Jews and Czech Utraquists.