Tato práce zkoumá prezidentské volby z let 2000 až 2010 v osmnácti zemích Latinské Ameriky. Autor pomocí regresní analýzy zkoumá vliv volební formule na efektivní počet kandidátů na prezidenta a porovnává jej s teorií Maurice Duvergera. Duvergerova teorie se potvrdila v souvislosti s relativně většinovou jednokolovou volbou. V případě absolutně většinové volby se její vliv nepotvrdil. Snížený práh také ovlivňuje efektivní počet kandidátů, vztah se ukázal jako pozitivní. Výsledky všech měření jsou dále vysvětlovány pomocí případových studií. Zde se ukazuje, že efekt absolutně většinové volby může být oslabován specifickým složením stranického systému nebo přítomností silných osobností ve volbách.This paper studies presidential elections in 18 Latin American countries from the last decade. Using regression analysis, the author studies the influence of the election formula on the effective number of candidates and compares it to Maurice Duverger's theory. Duverger's theory was confirmed in case of the plurality formula, but not in the case of the majority formula. The qualified plurality formula also influences the effective number of candidates, the relationship is positive. The results of all the observations are further explained in case studies in the last part of the study. There we can see, that the effect of the majority formula can be weakened by a specific structure of the party system, or by the presence of strong personalities in elections.