V disertační práci se zabýváme jedním ze stěžejních aspektů současného českého školství, a to problematikou komunikativních dovedností, žáků i pedagogů účastnících se výchovně-vzdělávacího procesu. Jejím cílem bylo uspořádat poznatky týkající se komunikace z hlediska sociálního, pedagogického, psychologického a jazykového, a také z hlediska historie jejího zkoumání. V teoretické části se zaměřujeme na verbální a neverbální komunikací a uvádíme stručný přehled aspektů, jež komunikaci výchovně-vzdělávacího procesu výrazně ovlivňují. Empirickou část práce tvoří jedno průzkumné šetření a dvě výzkumné studie. První z nich se zabývá otázkou, zda nové průřezové téma Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Mediální výchova ovlivňuje komunikativní dovednosti žáků. Vycházeli jsme však pouze z volitelného předmětu Mediální výchova v koncepčním pojetí školy, na níž byl výzkum realizován. Nelze proto výsledky tohoto výzkumného šetření obecně generalizovat, neboť každá škola může průřezová témata zařazovat do školního vzdělávacího programu buď jako samostatný předmět, nebo je integrovat do všech předmětů. Významné rozdíly komunikačních schopností u respondentů výzkumného šetření číslo 1 (tedy u žáků Mediální výchovu navštěvující a nenavštěvující) nás přiměly k zamyšlení, co značnou odlišnost v jednotlivých odpovědích respondentů způsobuje. Za jeden z nejdůležitějších aspektů nezbytných pro rozvoj komunikačních dovedností považujeme například mluvní cvičení. Proto jsme realizovali průzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit, zda učitelé českého jazyka zařazují do svých hodin mluvní cvičení či nikoliv. Cílem druhého výzkumného šetření bylo zjistit, zda délka pedagogické praxe ovlivňuje komunikativní dovednosti pedagogů. Ty jsme rozdělili do dvou skupin z hlediska délky jejich pedagogického působení. Za začínající učitele jsme považovali pedagogy, kteří učí méně než 5 let. Učitele s delší než pětiletou praxí v našem empirickém šetření klasifikujeme jako zkušené pedagogy. Z výsledků získaných prostřednictvím pedagogického výzkumu jsme vycházeli při formulování doporučení pro pedagogickou praxi ve smyslu zvýšení efektivity komunikačních dovedností se zaměřením na oba aktéry výchovně-vzdělávacího procesu, tzn. na učitele i žáky.This dissertation examines one of the key aspects of the current Czech education system, which is the problem of communication skills in both teachers and pupils who are participating in the educational process. It aims to arrange the knowledge relating to communication from the following viewpoints - social, pedagogic, psychological and linguistic as well as from the perspective of the communication research history. In the theoretical part, we focus on verbal and non-verbal communication and set forth a concise overview of the aspects which influence considerably the communication of the educational process. The empirical part consists of two research studies. The first one deals with the question of whether Media education as the new sectional topic of the National Qualification Framework for primary education affects the pupils' communication skills. Our research was based solely on Media education as an optional subject with regard to its conception at the school where the research was conducted. Therefore it is not possible to generalize the research findings because each school can include sectional topics in the school curriculum either as separate subjects or it can incorporate them in all other subjects. Significant differences in communication abilities exhibited by the respondents of research examination No. 1 (i.e. the attending and non-attending pupils of Media Education) made us think carefully about the causes of the remarkable diversity in individual responses. We regard communicative exercises as one of the most momentous and necessary aspects in the development of communication abilities. It is for this underlying reason that we carried out the survey, primarily aimed at ascertaining whether or not teachers of the Czech language incorporate communication exercises into their lessons. The aim of the second research was to determine whether the length of teaching experience affects communication skills in teachers who were divided into two groups based on the length of their teaching experience. In our empirical research, the teachers who have been teaching less than five years were considered beginning teachers. The teachers with longer teaching experience were classified as experienced teachers. Based on the findings obtained by means of the pedagogic research we have formulated recommendations for the pedagogic practice in terms of increasing effectivity of communication skills in both participants of the educational process, i.e. teachers and pupils.