Cílem této práce bylo vzájemné porovnání rtg hrudníku (prostý snímek) a echokardiografie, dále podat přehled diagnostických metod srdečního selhávání. U 194 pacientů (95 mužů, 99 žen, průměrný věk 65 {$\pm$} 18 let, z nichž 113 tvořilo skupinu {\clq}qzdravých`` - bez obtíží typických pro srdeční selhávání a 81 skupinu {\clq}qnemocných`` s obtížemi typickými pro srdeční selhávání) byl proveden rtg snímek hrudníku a echokardiografické vyšetření srdce. Výpočet CTI byl proveden z naměřených hodnot (maximální šířka srdečního stínu/maximální vnitřní šířka hrudníku), zjištěných z rtg snímků srdce a plic. Hodnota EF byla vypočítána při echokardiografickém vyšetření srdce. Bylo provedeno statistické zhodnocení celého souboru a zhotoveny mortalitní grafy udávající procentuální přežití 6 let. Porovnáním CTI v souvislosti s EF byla senzitivita celého souboru vyšetřených 65 % a specificita 76 %. Ze skupiny osob s patologickou EF (tedy EF {>} 45 %) přežívá od roku 2003 pouze 59 % vyšetřených osob, v porovnání se skupinou s EF {$\geq$} 45 %, u které přežívá 75 % vyšetřených osob. Podobné výsledky v přežívání vyšetřených osob vyšly i u grafu závisejícím na CTI. U skupiny s patologickým CTI (CTI {<} 0,50) přežívá od roku 2003 pouze 60 % vyšetřených osob, oproti 78 % u skupiny s CTI $łeq$ 0,50. U vyšetřených pacientů rozdělených na skupinu {\clq}qzdravých`` a {\clq}qnemocných`` je rozdíl v mortalitním grafu nejprůkaznější. Ze skupiny {\clq}qzdravých`` od roku 2003 přežívá 81 % osob, ze skupiny {\clq}qnemocných`` pouze 59 % osob. Pokles ejekční frakce je přímo úměrný nárůstu velikosti srdečního stínu na rtg. Hodnoty ejekční frakce pod 45 % představují vážný prognostický faktor snižující dobu dalšího přežívání. Hodnoty kardiotorakálního indexu nad 0,50 představují vážný prognostický faktor snižující dobu dalšího přežívání. Nejhorší prognózu mají pacienti s EF {>} 45 % a současně dilatovanou levou komoru srdeční (CTI {<} 0,50), nejlepší naopak s EF {$\geq$} 45 % a nedilatovaným srdcem (CTI $łeq$ 0,50).The aim of this study was a mutual comparison of chest x-ray and echocardiography. Further to sum up the diagnostic methods of heart failure. 194 patients (95 men, 99 women, average age 65 {$\pm$} 18 years, 113 of 194 were in {\clq}qhealthy`` group (without heart failure symptoms) and 81 were in {\clq}qill`` group (with typical heart failure symptoms)) underwent chest X-ray and echocardiography examination. Calculation of CTI was made from measured values (maximum width of heart shadow/maximum width of internal chest). These values were found from X-ray pictures of each patient. The ejection fraction value was calculated during echocardiography examination and then mortality graphs, that present six years death rate, were made. After comparison of CTI and EF the sensitivity and specificity of whole group were 65 % and 76 %. In group with pathological EF ({<} 45 %) have survived only 59 % patients since 2003. In group with normal EF ({$\geq$} 45 %) have survived 75 % patients. CTI mortality graph shows similar results of surviving. Since 2003 have survived only 60 % patients from group with pathological CTI ({>} 0,50) as against 78 % patients with normal CTI ($łeq$ 0,50). The most obvious difference in mortality graphs is between {\clq}qhealthy`` and {\clq}qill`` groups. From {\clq}qhealth`` group have survived 81 % patients and from {\clq}qill'q group have survived only 59 % patients since 2003. EF decrease is directly proportional to size increase of heart shadow on X-ray. EF values below 0, 45 % are serious prognostic factor that decreases further surviving period. CTI values over 0,50 are serious prognostic factor that decreases further surviving period. The worst prognosis have patients with EF {<} 45 % and left ventricle dilatation at the same time. On the contrary the best prognosis have patients with EF {$\geq$} 45 % and normal size of the heart (CTI $łeq$ 0,50).